Zanzibar … ZAN - ZI - BAR
Zanzibar - myslím, že nejsem sama, pro koho už jen vyslovení toho jména má opojnou moc … ZAN - ZI - BAR… Slovo, které voní dálkami a tajemnem. Vždy, když ho řeknu nahlas, tak se mi malinko zatočí hlava a příjemně mi přeběhne mráz po zádech.
Přiznám se, že jsem dřív vůbec nevěděla, kde Zanzibar leží, ale bylo mi jasné, že je to nesmírně exotické, vzdálené a nedostupné místo. Vždy jsem si vzpomněla na tatínka Haliny Pawlowské a jeho oblíbený podnik a vyvolávalo to ve mně asociace s cizokrajným zbožím v koloniálu Petra Bajzy z knihy Bylo nás pět.
Prostě Zanzibar byl po léta pečlivě uložen v hloubce mé cestovatelské duše v šanonu nadepsaném "velké neznámé touhy".
Můj sen se zcela nečekaně zkonkretizoval, když šel Jirka jednou takhle v roce 2006 šedivým listopadovým odpolednem po městě a ve vitríně jakési cestovky zahlédl nabídku "last minute Zanzibar" … neuvěřitelné: charterový let přímo z Prahy za celkem málo peněz (však to pak podle toho taky vypadalo - viz dále…) To jim tam prostě nemohl nechat, takže mi jen zatelefonoval, ať si na druhou půlku února neobjednávám pacienty… (Tentokrát tedy přípravy proběhly bezproblémově, dostala jsem Zanzibar naservírovaný pod nos a odpadly předcestovní stresy, jaké jsme prožívali kupříkladu před výletem do Peru.)
Desetidenní výlet na Zanzibar pro mne byl jedním z nejkrásnějších cestovatelských zážitků. Byla to úžasně namíchaná směsice zcela nových poznatků kulturních, historických, přírodních … něco úplně jiného, něco, co jsme dosud nezažili. Nezanedbatelným aspektem pro nás s Jirkou byla i skutečnost, že ostrov je relativně malý, takže jsme neměli naše obvyklé malé frustrace z toho, že bychom chtěli dojet ještě támhle a vidět tohle… za dobu našeho pobytu jsme Zanzibar pohodlně procestovali křížem krážem.
Skutečnost, že rovník není moc daleko, ilustruje téměř nulový stín, který vrhá postava toho muže…
Než vás pozvu na pomyslnou projížďku ostrovem, napíši - jako obvykle - několik praktických postřehů pro eventuální zájemce…
Nevím, nevím, ale zdá se mi, že většina turistů ani netuší, do čeho jede… V katalozích cestovních kanceláří jsou zájezdy na Zanzibar nabízené jako pobytové, koupací a zájemce si vybírá vlastně jen podle barevných fotografií hotelu, většinou s nabídkou "all inclusive". Naše letadlo bylo plné natěšených výletníků, kteří prostě a jednoduše jeli k moři a jaksi se už dostali o stupeň výš, než letět "jenom" do Tuniska.
(Šprýmovná vsuvka: Jeden hovorný a "zcestovalý" pán poté, co zjistil, že jeho sousedi jsou nováčci, se s nimi nezištně dělil o své zkušenosti. Potíž byla v jeho velmi sonorním hlase, který hravě přehlušoval hluk motorů, takže nedopřál spánku pěti řadám před ním a dvěma za ním. Veškeré informace jsem tudíž měla z první ruky a mimo jiné jsem byla spolu s ostatními upozorněna, že při přeletu rovníku se letadlo náhle asi o kilometr propadne - "Nechci vás strašit, nelekněte se, je to hrozný, ale když s tím člověk počítá, tak se to dá…")
Během letu jsme se sice na rovníku nepropadli o kilometr, ani o metr - naštěstí :) - zato jsme viděli z okénka velezajímavé věci: Nairobi jako na dlani, vrcholek Kilimandžára, jen si na něj sáhnout, a jakési fotogenické jezero…
Možná, že to všechno moc prožívám, ale my s Jirkou jsme se na cestu připravili, snažili jsme se sehnat maximum informací, nechtěli jsme podcenit zdravotní rizika. Při každé cestě do podobných končin řešíme dilema, zda profylaxi proti malárii ano či ne. Zatím jsme nikdy nic nebrali. Před naší zanzibarskou cestou se nově objevil preparát Malarone, který snad nemá mít nepříjemné vedlejší účinky jako dřívější lék volby, Lariam. Tak dlouho jsme váhali, až jsme prošustrovali lhůtu k jeho objednání a jeli zase bez ničeho. Tedy ne bez ničeho, ale s naší oblíbenou moskytiérou :)
V letadle jsem zaslechla, že mnozí Malarone brali, takže jsem poněkud znejistěla, ale nadále jsme si s Jirkou namlouvali: "Ale co, je to turistická oblast, moře kolem dokola - komáři bývají v bažinách, snad nebude tak zle…"
No, slečna delegátka cestovní kanceláře, která nás čekala na letišti, byla taková bleďounká, malinko nazelenalá, jako bludička z Rusalky… Následně jsme se dozvěděli, že ji teprve den předtím pustili z nemocnice, kde byla hospitalizována s malárií…
Takže:
Nechci plašit a odrazovat, ale ráda bych poradila (pakliže o to někdo stojí) - Už slyším Jirku: "Hlavně, že vždycky dovedeš tak pěkně poradit!" … Na Zanzibar by měli jezdit ti, kteří si ho dovedou vážit, kteří ho dovedou ocenit a docenit. Lidé, kteří touží po poznání a nechtějí se jenom povalovat u moře. Zodpovědně říkám, že Zanzibar je nádherný a úchvatný a stojí za určité zdravotní riziko. Jedním dechem ale dodávám, že lidé, kteří se tam jedou pouze koupat a opalovat, jsou lehkomyslní blázni.
(Absolutně nechápu rodiny s dvouletými dětmi, které jsme zahlédli v hotelových resortech. Absolutně nechápu paní, která vedle mne seděla v letadle při zpáteční cestě a s níž jsem zapředla zdvořilostní konverzaci: "A kde jste bydleli?" "Jejda, já nevim, odvezli nás do hotelu - asi hodinu cesty z letiště." "Aha… a v které části ostrova to bylo?" "To opravdu nevím, ale začínalo to na M." "A byli jste někde na výletech?" "No, pár lidí jelo na půl dne do hlavního města, ale já zůstala radši na pláži.")
Ne, nebudu nikoho kritizovat - každý svého štěstí strůjcem - ale když jde někomu jen a pouze o sluníčko a pláž, tak snad aby jel spíš na Kanáry, kde se nemusí bát infekcí… Většina lidí to ale, jak vidno, vůbec neřeší a většině lidí se asi vůbec nic nepřihodí…
A další věc: Zanzibar je rovníková Afrika - rovníková Afrika se vším všudy… Je třeba to vědět a počítat s tím! Jirka pro nás záměrně vybral hotel na východním pobřeží, mimo hlavní turistická plážová střediska. Následně se ukázalo, že je to maličkatý, nesmírně půvabný hotýlek v (s prominutím) naprosté řiti. Cestovka deklarovala, že je to hotel pro "nezávislé cestovatele", což bylo zcela korektní, sedělo to a nám to naprosto vyhovovalo. Okamžitě jsme si dojednali vypůjčení auta a byli jsme spokojeni. Ne tak ale naši spolucestující. Po příletu zmíněná bledá delegátka rozstrkala turisty do různých autobusů podle velkých hotelových resortů. Nás, do hotýlku pro "nezávislé cestovatele", bylo jen pár, a tak jsme se vešli do malé dodávky. Po nočním letu jsme byli unavení a klimbali, ale co chvíli nás probouzely tlumené zoufalé výkřiky: "Bože, co to je?" "Podívej na tu špínu!" "To je hrůza!!" …
Následně se ukázalo, že ostřílený a zcestovalý, toho času velmi zamilovaný mládenec koupil výlet na Zanzibar své vyvolené ve víře, že ji tím učiní šťastnou. Pravý opak se stal pravdou. Po celou dobu pobytu jsme při občasných setkáních v hotelové restauraci byli svědky velkého rozčarování obou - on by rád podnikal výlety do okolí, ona, poprvé konfrontována s bídou třetího světa, s mírným nepohodlím a možností zdravotních trablí, odmítla opustit areál hotelu a důrazně požadovala zakoupení nové letenky za účelem urychleného návratu domů do Čech - což se nakonec nepodařilo a musela "protrpět" celý pobyt.
Toto budiž tedy jakýmsi varováním pro ty, kteří se nezajímají o zeměpis a politiku a myslí si, že fotografie hotelu s palmami na pláži a bazénem pod azurovým nebem je zárukou romantických líbánek.
Jejda, teď si na mne manažer od cestovky počká za rohem a zmlátí mne… :)
Ale! … ale: Kdo má trochu větší ambice, než se válet u moře, tak ať na Zanzibar jede!!! Je to nádherný ostrov, přívětivý - jelikož zde turistika opravdu kvete, tak je to nejbohatší část Tanzánie. Lidé se zde mají relativně dobře, takže vám nebude srdce usedat nad beznadějí a chudobou, je zde čisto, poznáte zajímavou, byť kultivovanou a nepříliš panenskou přírodu, budete žasnout nad zvláštní architekturou, necháte na sebe dýchnout dávnou historii místa, které bylo svého času nesmírně důležité, a poznáte krásné a milé lidi.
Ať žije Zanzibar!!! :)
Zanzibarské tváře - to nejsou nebožáci s nafouklými bříšky. Některé ženy jsou překrásné, ze všech vyzařuje jakási vyrovnanost, vnitřní klid, mnohdy i shovívavá převaha tváří v tvář vykulenému turistovi s fotoaparátem…
|
