Bez velkých okolků - slavné Chichén Itzá hned první den
 Na Yucatán jsme
vyrazily zejména kvůli archeologickým památkám. Určitě je vhodné nastudovat si něco předem, abyste se nestali pasivním a nudícím se konzumentem, který prochází ve štrúdlu s ostatními "účastníky zájezdu", už je trochu otrávený a ze všeho nejvíc se těší na vychlazenou colu ze stánku vedle pokladen. A že jsme tam takových viděly!
Je třeba říci, že si Mexičané svých archeologických lokalit velmi hledí - možná by se dalo říci, že až trochu moc…
Dva příklady za všechny:
V relativně nově otevřené lokalitě Ek Balam, která ani nefiguruje ve starších publikacích, ještě stále probíhají odhalovací a rekonstrukční práce. K vidění zde jsou i velmi zajímavé a až podezřele zachovalé štukové reliéfy, respektive sochy.
A pochopitelně by to ani nebyl Lonely Planet, aby s prostořekostí a humorem svým publikacím vlastním, nenapsal: "Uvidíte zde nezvyklé okřídlené lidské postavy (někteří jim říkají ´mayští andělé´), jejichž gesta a vzhled nápadně připomínají hinduisticko/budhistická ztvárnění. Návštěvník se tedy začne podivovat buď dosud neznámým kontaktům mezi starověkými civilizacemi, nebo nebývalé umělecké invenci restaurátorského týmu …"
Dominanta archeologického areálu Chichén Itzá - pyramida nazývaná El Castillo tak, jak ji můžete vidět dnes a tak, jak vypadala zhruba před sto lety v době, kdy se Mexiko o své dávné kulturní dědictví začalo vážně starat a zajímat.
A podobný "dvojpohled" na hřiště "juego de pelota" v Chichén Itzá.
Zde opět vyvstává problematika, zda staré stavby zakonzervovat v rozvaleném, nepoučenému návštěvníkovi máloříkajícím neuspořádaném stavu, nebo se pouštět do rekonstrukce. Otázkou je, kde končí "únosnost" rekonstrukce a kde už začíná neúcta k dějinám a kýčařina, co ještě ano a co už ne… A jsme opět u Viollet le Duca a nikdy nekončících sporů historiků, památkářů a architektů … a do toho se já skutečně pouštět nebudu.
Ať je to tedy jak chce, přestávám mudrovat a začněme s okružní cestou!!
Zastávka první: Ek Balam - jak již zmíněno - relativně "nová" archeologická lokalita, zpětně vzato by se z itineráře v nejhorším dala i vyškrtnout…
A jedeme dál: Valladolid - město, které Lonely Planet velmi pozitivné hodnotí jakožto klidné koloniální místo, hodné jedno- až třídenního pobytu. No, no… možná byla chyba v "tajmingu", ale v době polední siesty, kdy jsme se zde s Alžbětou ocitly, jsme konstatovaly "zcela mrtvé nudné hnízdo, kde vše končí hned vedle náměstí". Je mi jasné, že tento soud je příliš příkrý, za "normálního provozu" to bude asi "normální městečko", ale nevím, co by tu turista ty tři dny dělal…
Poslední zastávkou nabitého prvního dne bylo slavné, přeslavné Chichén Itzá. Velmi rozsáhlá a velmi navštěvovaná archeologická lokalita. Na přeplněném parkovišti jsme se vmáčkly na jedno z posledních volných míst a v monumentálně pojatém vstupním prostoru jsme si musely vystát pěknou frontu na lístky. V duchu jsem se radovala, že jsem tu s poslušnou dcerou a ne se vzpurným manželem, který by dozajista měl tendenci otočit se na podpadku a furiantsky odjíždět pryč s tím, že mu to za tu frontu nestojí.
V legendárním Chichén Itzá nám bůh deště Čak poslal nádherné fotogenické
mraky, zároveň ale zařídil, aby z nich nepršelo…
Obávala jsem se, že uvnitř areálu nebude k hnutí, ale lokalita je tak rozlehlá, že se skupinky návštěvníků rozptýlily do velmi přijatelné koncentrace a při troše trpělivosti bylo možné získat fotografie i bez "rušivých elementů". Odpadly mi nervy s tlačenicí do nitra hlavní pyramidy, protože ji autority před nedávnem prostě znepřístupnily. Podobně se nesmí lézt na většinu pyramid a paláců, včetně Chrámu válečníků s proslulou sochou polosedícího-pololežícího Čakmola, který vévodí každé fotografické publikaci o Chichén Itzá. A tak mi nezbylo, než v hojné míře používat teleobjektiv. Asi je to ale dobře, protože by se starověká schodiště pod každodenním přívalem fotekchtivých šplhačů asi brzy rozvalila.
Kdo si o Chichén Itzá něco přečetl, tak ví, že se zde ojedinělým způsobem setkává kultura, resp. architektura toltécká (ze středního Mexika), jejímž představitelem je právě ona centrální pyramida, El Castillo s kulturou a architekturou typicky yucatánskou, nazývanou "Puuc", o níž se blíže zmíním v další kapitolce.
Nu, a v Chichén Itzá jsme také poprvé uviděly jednu z yucatánských "cenote". Takto jsou nazývány hluboké otvory naplněné vodou, někým označované za studny, či spíše jezera, které vznikly ve vápníkovém podloží a často souvisejí se systémem podzemních jeskyní. Starými Mayi byly považovány za posvátné a často sloužily k obětním účelům jako i tato z Chichén Itzá, na jejímž dně se krom lidských kostí našlo i mnoho vzácných předmětů. Ke slávě zdejší cenote přispěl i Erich von Däniken, kterému nikdo nevymluví, že tato relativně pravidelná díra do země vznikla žárem z motoru startující mimozemské vesmírné lodi.
A ještě praktické doplňující informace: pěšinky mezi jednotlivými částmi areálu vypadají jako tržiště - jsou lemovány prodavači pestrobarevných suvenýrů. Ačkoliv nejsou nikterak nepříjemní a agresivní, nakonec jim každý podlehne (i my máme z Chichén Itzá dřevěnou jaguáří hlavu).
Každý večer se zde odehrává představení "zvuk a světlo", které je pro toho, kdo si zaplatil ve dne normální vstupenku, bezplatné. Bylo to docela zajímavé a stojí za vidění (podmínkou ovšem je přenocování v některém z místních hotelů).
|
