Itálie - Řím - 2006, 2007, 2008.
 Řím, naše nejoblíbenější destinace posledních let. Právě jen díky zcela nepochopitelným nabídkám nízkonákladových leteckých společností - ví Bůh, jak dlouho tato situace vydrží - se při troše snahy dají sehnat letenky za naprosto směšné částky. Tak směšné, že jim nelze odolat… tak směšné, že jsme si dovolili nehoráznou rozjívenost, jakou je LETĚT DO ŘÍMA NA VEČEŘI.
Nevím, obávám se, že ne každý se dovede vcítit, ne každý to dovede správně pochopit… Není to vychloubání se, není to snobství - je to jen čisté okouzlení a nevázaná radost člověka, který prožil velkou část života v "reálném socialismu", pamatuje si šikanování a shánění razítek a potvrzení při žádání o "výjezdní doložku", která pro mnohé měla zůstat až do konce života nedosažitelnou, pamatuje si následné mrazení a téměž mdlobné stavy tváří v tvář nabubřelé pohraniční byrokracii.
Ne, ne … to dneska mohou pochopit jen ti, kterým je čtyřicet a výše a kteří nepatří do skupiny, co lituje, že rohlík už není za 30 haléřů…
Tak - dost už nostalgického nekonstruktivního hekání! :)
Tak na tuhle fotku jsem moc hrdá. Při jednom z přibližování na letiště Fiumicino se pilot zatoulal až nad samé centrum Říma, já měla štěstí, že bylo volné místo u okýnka, byla krásná viditelnost a navíc se v exponované chvilce letadlo naklonilo na tu správnou
stranu - prostě nádhera!
Řím je bezva!
Není tak rozcouraný jako Paříž, krásy a pamětihodnosti se dají pohodlně obcházet pěšky. Je tu přeci jen o poznání levněji (než v Paříži) a lidé se nám tu zdají tak nějak srdečnější. Zejména číšníci nemají tolik nos nahoru…
Když už je tu člověk poněkolikáté, tak se dovede oprostit od povinných turistických zastávek a tím více si dokáže vychutnat méně exponovaná zapadlá zákoutí. Ba co víc, nedivila bych se, kdyby citlivý návštěvník, který by zde byl poprvé a absolvoval "turné po turistických highlights", byl naprosto otráven a neodnesl si dobrý dojem. Španělské schody, fontána di Trevi, předprseň Pantheonu - to jsou místa, kde nemůžete v klidu projít, ale musíte se prodírat masami účastníků zájezdů. Podobně je na tom Svatopetrské náměstí i Forum Romanum.
Pryč odtud! Vydejte se do romantických uliček čtvrti Trastevere - i když i zde nastane zejména kvečeru hemžení - nebo do zahrad na Janiculu či na Aventinu.
To, co s Jirkou uškudlíme za letenku, hned zase utratíme za jídlo a za bydlení, na kterém nešetříme… ale holt "každá sranda něco stojí". V Římě už máme svou "bytnou" - Carlu, kterou jsme si napoprvé vyguglovali a do jejíhož krásného staromilského privátu na jednom z římských pahorků se rádi vracíme. A pokud jde o gastronomii, tak jsme se do římské (a zejména římské židovské) kuchyně naprosto zamilovali. Navštivte Řím v sezóně artyčoků a fiori di zucca (cuketových květů), ochutnejte zdejší pověstnou tresku a zapomenete na řízky! :)
Podobně jako u dalších velmi známých destinací se ani v případě Říma nebudu pouštět do nějakých souhrnných historicko místopisných expozé.
"Věčné město" napěchované antickými památkami, metropole katolické církve, město s renesančními a barokními stavebními perlami, středisko moderního designu a módních tvůrců, legenda filmového průmyslu… Obrázek si musí udělat každý sám, každý si musí vybrat to, co ho baví a zajímá…
Na toto místo vkládám pele-mele fotografií - pokochejte se. U všeho zásadního jsou popisky.
Oblíbila jsem si záběry širokoúhlým objektivem pro zvláštnost jejich úhlu pohledu a proto, že diváka tak trochu vtahují do prostředí. Když jsem je ukazovala jedné kamarádce, tak prohlásila, že se jí z toho točí hlava a trochu se jí zvedá žaludek. Poněkud mne naštvala, ale vzala jsem to na vědomí. Takže pevně doufám, že vy se z těch fotek nepozvracíte… :)
Na zklidnění smyslů a za odměnu těm, kteří bez většího reptání přežili kolekci "centrifugálních fotek": idylický, až téměř biblický záběr, který by člověk situoval na italský venkov někdy před sto lety… Chyba! Snímek jsem pořídila koncem roku 2008 uvnitř Říma - při historické Via Appia, hned za branou Porta San Sebastiano.
Onehdy se stalo, že Jirka z titulu pracovních povinností musel jeden z dávno předplacených výletů do Říma odpískat. Ani žádná z rodných dcer nemohla, a tak jsem se rozhodla povolat jako náhradnici svou kamarádku, s níž jsem již dříve opakovaně vytvářela stylizované fotokreace.
Při zahraničních cestách s Jirkou se mi velmi často stává, že v nějakém fotogenickém prostředí lituji, že ho nemohu oživit a doplnit ještě nějakou figurou - nejlépe krásnou dívkou.
Když jsme se tedy se Zuzou-náhradnicí chystaly do Říma, řekly jsme si, že si "trochu zafotíme". Chvíli jsme musely přemýšlet, jak to skloubit - aby fotky nebyly jen prachobyčejné dovolenkové a na druhé straně abychom si užily výlet a neotrávily se vláčením kufrů s rekvizitami. Nakonec se zadařila zlatá střední cesta - do batohu jsme nacpaly šminky, čepičku, krajkové rukavice a živůtek a nachmoustaly kus tylu. Chodily jsme si pěšky po Římě, malinko pochlastávaly (sklenička prosecca na každém rohu - tekutiny je třeba doplňovat, že?) a občas jsme rozbalily fidlátka a fotily.
Byla to náramná švanda - vždycky se okamžitě seskupili zevlouni a koukali, co se děje… Jen pitomý kus černé látky pohozený na dlažbě a lidi si mysleli, že jsme snad z Vogue, či co… Občas se k Zuze přitočil nějaký štramák a jeho kamarád je společně fotil na mobil - patrně v přesvědčení, že jde o jakousi velkou celebritu. Před fontánou di Trevi se němečtí důchodci v přítomnosti téměř repliky Anity Ekberg mohli málem pominout. A když jsem Zuzu dofotila po výskocích před pomníkem Viktora Emanuela II., tak na trávník nastoupily další slečny a též se nechaly fotit poskakující. Zuza je čiperná, a tak se jí podařilo seskočit z mříže u Konstantinova oblouku těsně před příjezdem policejního auta…
No, řeknu vám, budeme na ten výlet dlouho vzpomínat! :)
|
