Okruh severními "královskými městy".
 Přiletěli jsme večer na letiště u Casablancy, převzali předem objednané auto a ihned jsme vyrazili do hlavního města Rabatu, které je sice podstatně menší než moderní Casablanca. Tradice je ale tradice, a tak si toto staré královské město dodnes ponechalo svůj statut úředně nejvýzněmnějšího místa v Maroku. Pokud však jde o turistickou atraktivitu, tak jsou v Maroku podstatně významnější lákadla…
Začátek naší cesty se soustředil na severomarocká královská města, jejichž sláva se vázala k různým panovníkům a rozdílným obdobím marocké historie.
Velká část marockých dějin byla ve znamení bojů mahgrebských muslimů a španělských katolíků. Hlavní oblastí střetů a předmětem územních sporů byla jižní část Španělska, Andalusie (Al-Andalus znamená "země vandalů"), po dlouhá staletí ovládaná Maury. Těm, v době sílící moci křesťanů, přispěchali na pomoc Almohadé ze severní Afriky, ale jejich nadvláda v oblasti netrvala dlouho. Rozhodující a pro další vývoj Andalusie určující porážku utrpěli muslimové v bitvě u Las Navas de Tolosa roku 1212.
Do dnešních dnů však zůstaly zachovány architektonické památky ve zvlášntím zjemnělém stylu, které jsou prakticky totožné v jižním Španělsku i v Maroku.
Vraťme se však ke zmíněným severomarockým královským městům. Tak například již zmíněný Rabat se začal rozrůstat po vítězství kalifa el-Mansúra nad Alfonsem VIII. Kastliským a největší přírůstek obyvatel zaznamenal s přílivem maurských uprchlíků z Andalusie po jejich definitivním vyhnání Filipem III. na začátku 17. století.
Nejnavštěvovanějším místem v Rabatu je areál mauzolea krále Mohammeda V., který se v padesátých letech minulého století zasloužil za nezávislost své země. V jeho bezprostřední blízkosti je tato "Hasanova věž", nedokončený minaret dnes již neexistující mešity z 12. století. V době naší zastávky v Rabatu byl celý areál uzavřen, protože zrovna očekávali oficiální návštěvu prezidenta Chiraca. Proto všude ti vyšperkovaní příslušníci královské gardy.
Meknes si zvolil za své sídelní město mocný a schopný Mulaj Ismail, který vládl nad Marokem v 17. století, byl současníkem "krále slunce" Ludvíka XIV. , udržoval s francouzským dvorem čilé styky a snažil se svým palácem soutěžit s proslulým honosným Versailleským zámkem.
A konečně Fes, nejstarší a po dlouhá staletí nejmocnější královské město, které si svůj jedinečný statut zachovalo v době rozkvětu několika středověkých vládnoucích dynastií a dodnes zůstává se svým středověkým rázem jedním z
nejpozoruhodnějších míst v zemi.
Povinnou zastávkou při putování mezi těmito "královskými městy" jsou i velmi dobře zachovalé rozvaliny antického města Volubilis, jehož zlatá éra spadá do prvního a druhého století po Kristu.
No, to je tedy pěkně suché pojednání, což? Čekali jste asi nějakou větší švandu a cestovatelské zážitky, a tak se musím trochu polepšit…
|
|
Impozantní brána mauzolea Mulaje Ismaila v Meknesu je vyzdobená jemnou štukaturou.
|
Na rozdíl od ostatních zemí Maghrebu nemá Maroko mnoho antických památek,
ale rozvaliny města Volubilis určitě stojí za návštěvu.
Pokud nejezdíte s autobusem a štrůdlem turistů, tak se připravte (a to platí nejen pro Maroko, ale například i pro Tunisko), že vás ve všech turisticky atraktivních místech budou odchytávat místní průvodci. Většinou se tak děje na okraji historické mediny, nebo při vstupu do archeologického areálu, v případě města Fes jsme se setkali s nebývalou vynalézavostí - nejspíš vynucenou obrovskou konkurencí - kdy nás kontaktoval chlapec na motorce již několik kilometrů před městem.
Na jednu stranu se to může zdát protivné, otravné a vlezlé a člověk by měl tendenci takovéto narušitele individuální turistiky vzápětí odmítnout, ale posléze jsme s Jirkou zjistili, že to má koneckonců mnohá pozitiva a začali služeb těchto "průvodců" využívat. Jedna věc je pohybovat se po archeologickém areálu antických rozvalin, které jsou jednoznačně přehledné a kde si člověk chce v klidu vychutnat genia loci - tam jsme arabského průvodce slušně, ale důrazně odmítli. Druhá věc je ale motat se a bloudit v nepřehledných křivolakých uličkách středověké mediny a snažit se najít jakousi pamětihodnost, kterou máte ležérně zakreslenou na schématické mapce, která - jak se posléze ukáže - má daleko k zobrazení reality.
Je třeba též vědět, že na každém kroku, za každým rohem vaší cesty po medině se vám budou nabízet další a další průvodci a zprostředkovatelé služeb - jakmile však již jednoho máte, tak vám zcela automaticky dají ti ostatní pokoj. Pochopitelně, že součástí prohlídky města je i návštěva obchodů se suvenýry, s nimiž je váš průvodce předem domluvený na provizi, a řemeslnických dílen jeho bratranců a strýců, ale přeci jste tohle všechno též chtěli vidět a navštívit, nějaký ten suvenýr koupit, a tak je jedno, jestli to bude u Mohammeda nebo u Alího - všechny krámky mají stejné zboží.
Kluk na motorce, který nás odchytil před Fesem, nás postupně nanavigoval i do tří hotelů v cenové kategorii, kterou jsme si určili, z nichž jsme si posléze jeden velmi šikovný vybrali, a na druhý den nám domluvil prohlídku města se svým strýcem - tak proč ne. Člověk si jen nesmí nechat příliš diktovat jednotlivé zastávky a musí sám vědět, co by chtěl vidět a trvat na tom. Průvodce vás poté bez velkého bloudění zavede, kam chcete. No, je to poněkud málo romantické, ale veskrze praktické a pohodlné, takže doporučuji.
Celkový pohled na historickou část Fesu.
Z prohlídky Fesu, který nás mimochodem naprosto uchvátil svým dosud málo turistickým ruchem zasaženým středověkým rázem, vyzdvihnu jen pár stěžejních zážitků.
Velmi zajímavá je návštěva výrobny mozaikových artefaktů - ta leží poněkud stranou města a její součástí je pochopitelně prodejna suvenýrů, což je vlastně ten hlavní důvod, proč sem turisty tahají, ale určitě to stojí za to. Proslulý "zelídž", což je specifický druh maurské (?) mozaiky vzniká tak, že se vypálí různobarevné glazované dlaždice, z nichž jsou následně ručně vysekávány drobné kousky všelikých tvarů a ty jsou ve finále skládány do složitých vzorů a spojovány cementem (?) do výsledných produktů.
Vznikají tak nejen velké dlaždice, obklady a různé plošné výrobky, ale i džbány, stolky, fontánky a kdovíco všechno. Výrobní postup je - zdá se - dodnes stejný jako ve středověku a je to velmi zajímavé.
Dva záběry z keramické dílny na okraji Fesu:
|
Muž velmi zručně opracovává kousky dlaždic do požadovaných tvarů…
|
|
… a ukázky výsledných výrobků, aby si čtenář udělal jasnou představu, co to vlastně ten "zelídž" je.
|
V medině samotné je jednou z hlavních atrakcí návštěva koželužny. Cizinec nemá možnost procházet se přímo mezi vanami s různými barvami a lázněmi, ale je mu umožněn pohled na koželužnu shora. Jedná se o velké prostranství zaplněné haldami kůží a malými nádržemi, kde pobíhají - nebo se jen líně pohybují - nebo úplně scházejí - dělníci.
Většina majitelů okolních domů si proto udělala velmi dobrou živnost z toho, že uzpůsobila své střechy jako vyhlídkové terasy, a vůbec celý chod domu podřídila turistickému ruchu. Takže: při vstupu do domu vám hezká dívka vlídně ukáže cestu po schodech nahoru a do ruky vám vtiskne větvičku máty.
To proto, že kožky - zvláště ve vedrech - dosti zapáchají, a tak slabší povahy jemně sténají a čichají k mátě, aby pobyt na terase přežily bez úhony… No, my jsme ve Fesu byli v říjnu a smrádek byl úplně v pohodě. Cestou dolů z terasy je to už krapet složitější, protože je vám nabídnut čaj a procházíte členitými prostorami, kde nabízejí všeliké kožedělné výrobky, a pokud nejste otrlí, tak je vám hloupé po vší té péči něco nekoupit…
Pohled na jednu z proslulých starodávných koželužen
by si neměl nechat ujít žádný návštěvník Maroka. .
Skvostná byla návštěva "arabské lékárny". Náš průvodce nás zavedl do krámku svého nejspíše prastrýce - "lékárníka", "vědce" a trpaslíka v jedné osobě. Človíček nám předváděl zrnka, roztoky a směsi, které měl na policích v různých baňkách a záhadně vypadajících nádobkách. Mimo jiné nám ukázal "úžasný" berberský prostředek proti rýmě. Vzal špetku jakýchsi černých zrníček, vložil je do kousku hadříku, ten zakroutil a vzniklý malý váček se semínky chvíli třel o kalhoty - poté nám nakázal, že když řekne "van, tú, srí" máme silně vtáhnout nosem … Jirka natáhl trochu a začal kýchat.
Já, vyhlášená snaživka, jsem jak starej blbec podle instrukcí natáhla, co mi síly stačily, a myslela jsem, že mi to prorazí díru skrz nos až do mozku… chvíli jsem se svíjela a držela se za nos, následně jsem ale musela připustit, že se mi dýchá docela dobře. Inu zakoupili jsme od prastrýce lékárníka nepatrné množství těch vzácných zrnek za nemalý peníz… abychom posléze na trhu v Ifraine zjistili, že se jedná o prachobyčejný černý sezam, který je bežně k mání na každém rohu za cenu mnohanásobně nižší.
Jo jo, to jsou ty kšefty v arabských súkách. Ale přes to přese všechno se na ty podvodné obchodníčky nelze zlobit… když je člověk blbej a nechá se napálit, tak je to jeho problém … no ne?
Brána Bu Dželud je ta nejznámější
a nejfotogeničtější ve starém Fesu.
Fonduk el-Nedžarin se nachází v srdci mediny a patří mezi chráněné objekty Světového kulturního dědictví UNESCO. Výraz "fonduk" znamená totéž, co jinde "karavanseraj" a byla to dříve ubytovna pro obchodníky cestující s karavanami - a nejen pro ně, ale i pro jejich velbloudy. |
|
