Sidon neboli Saida a Ešmunův chrám.
 Byli jsme rádi, že jsme se divokým libanonským silničním provozem ve zdraví dokodrcali do přístavu Saida, největšího jiholibanonského města, jehož historický název je Sidon. Podobně jako Byblos zažil Sidon období rozkvětu za Féničanů. Tito věhlasní mořeplavci a obratní, ale i lstiví obchodníci založili podél středomořského pobřeží několik nezávislých městských států. Sidon zbohatl především díky výrobě a vývozu purpurového barviva, či přesněji výrobou pestrých tkanin. Féničané z této oblasti barvili látky prostřednictvím plže ostranky druhu "murex". Po usmrcení vylučovali tito živočichové barevnou tekutinu, jejíž sytost odstínu se měnila podle toho, jak dlouho na ni působilo slunce. Barvířské dílny byly zřizovány vždy za městem, pokud možno po větru, protože nádoby se zahnívajícími živočichy pronikavě zapáchaly. Dokladem rozsahu, v jakém bylo toto řemeslo v Sidonu a okolí provozováno, jsou jednak umělé pahorky, jež ve starověku vznikly nakupením ohromného množství lastur, které z ostranek zbyly, ale hlavně skutečnost, že tento živočich byl prakticky vyhuben.
Dnešní přístav Saida již bohužel nemůže návštěvníkovi ze své fénické minulosti ukázat téměř nic. Není divu, když dějiny uvádějí pohnutou událost, kdy obyvatelé města raději uzamkli brány a město zapálili, než aby padli do rukou perského krále Artaxerxa III. Píše se, že tehdy uhořelo více než čtyřicet tisíc lidí…
Na fasádě křižáckého hradu jsou patrna malá kolečka. Jsou to části dříků antických sloupů, jimiž křižáci prokládali zdivo svých staveb, a tak je zpevňovali.
Dnešním hlavním turistickým lákadlem je zdejší křižácká pevnost, hrdě nazývaná "Mořský hrad" (Qasr al-Bahr). Je vysunutá do vody, takže poskytovala ochranu před útoky jak od moře, tak z pevniny, a s břehem je spojena úzkou hrází, širokou jen tolik, aby se na ni vešla cestička pro pěší. Vystavěna byla ve 12. století franskými křižáky, jimž jako stavební materiál posloužily rozvaliny zde dříve situovaného fénického Melkartova chrámu. Pevnost je hned vedle zdejšího přístavu. Ten je větší, daleko více využívaný, a proto ne tak malebný a romantický, jako přístav v Byblosu. Vůbec to však nebylo na škodu, neboť jsme v dopolední době své návštěvy zde měli možnost pozorovat velmi čilý ruch, kdy rybáři přiváželi své úlovky, jiní spravovali sítě, opravovali své bárky, nebo nabízeli ryby a korýše ve zdejší malé tržnici.
Celkový pohled na dnešní přístav Saida.
Na okraji Saidy je možné navštívit rozvaliny Echmounova chrámu. (V tomto místě si dovolím malé jazykové odbočení: S převodem málo známých cizích jmen do češtiny je to vždy složité. Anglický průvodce uvádí přepis "Echmoun", patrně jen proto, aby dosáhl správné výsledné výslovnosti, která by měla snít "Ešmun", a tak bude možná dobře, když budu i česky psát Ešmun). Uprostřed svěže zelených hájů se na severním předměstí Sidonu nalézají rozvaliny starověkého chrámu. Na to, že se jedná o jedinou fénickou lokalitu v Libanonu, z níž se dochovalo více než pouhé základové zdivo, je toto místo turisticky velmi opomíjené a dokonce se zde ani neplatí vstupné. Anglický průvodce vysloveně uvádí, že individuální turisté jsou zde raritou. V době naší návštěvy zde u vchodu hlídal jen jeden dosti nezúčastněně vyhlížející voják. Chrámový komplex pochází z období rozkvětu Sidonu, ze 7. století před Kristem. Sloužil jako poutní cíl pohanský a posléze i křesťanský, neboť se věřilo v léčivé účinky nedalekého pramene a celého areálu.
| Příběh boha Ešmuna, jemuž je místo zasvěceno, je zvláštní: Ešmun byl mladý smrtelník, do něhož se zamilovala bohyně Astarté. On však neopětoval její lásku a aby unikl jejímu dotírání, zohavil své tělo a zemřel. Bohyně se však svého miláčka nechtěla vzdát, oživila ho a proměnila v boha. Od té doby je Ešmun spojován s plodností, znovuzrozením a uzdravováním. Později byl ztotožňován s řeckým bohem Asklépiem, otcem všech lékařů. Uvádí se, že v Ešmunu byla nalezena zlatá destička s vůbec prvním zobrazením motivu hada omotaného na holi, jenž se stal symbolem lékařství.
Zdejší vykopávky na nás velmi zapůsobily. Nejsou sice rozlehlé, ale vypovídají o zcela jiném stavebním slohu a kulturním cítění svých tvůrců, než na jaké jsme byli dosud zvyklí. Jako by zde na nás dýchl závan tajemství a neprobádanosti, jež dosud částečně zahalují celou fénickou historii.
|
|
Rozvaliny Ešmunova chrámu na okraji města Saida.
|
|
