Izrael počtvrté - a zase je všechno jinak - Jeruzalém.
 Jedním z důvodů, proč píšeme tyto reportáže, nad kterými někteří ohrnují nos a jiní je oceňují, je aspekt osobního zážitku, o který se chceme podělit s ostatními. O jiných zemích jsou k dostání umělecké publikace, které vás seznámí s architekturou a historií, můžete si zakoupit turistické příručky, které vám poradí, kde se ubytovat a kolik zaplatíte vstupné (resp. jste platili v době vydání knížky), a k dispozici jsou zprávy z denního tisku, které vás informují o tom, kde vybuchla bomba a kolik bylo raněných. Dokonale vás poblázní a od cesty odradí. Málokde se ale dozvíte, jaká je v místě, kde "se to mele" atmosféra a momentální nálada. Člověk musí mít buď velmi dobře informovaný zdroj, který ale chápe, o co vám jde, nebo si to musí vyzkoušet na vlastní kůži - známou metodou pokus/omyl. Přičemž jde o to správně vyčíhnout situaci, aby ten pokus nebyl poslední…
Takže:
V Izraeli jsme byli dvakrát rychle za sebou v letech 1998 a 1999. Mnozí nás tehdy od cesty zrazovali, že je to nerozum a hazard. Pobyty byly naprosto pohodové, cítili jsme se bezpečně (proto jsme tam taky jeli hned znovu) a atmosféra byla vlídná a přátelská i na palestinských územích.
Po pauze jsme se rozhodli vrátit do "země svého srdce" v roce 2002. Nikdo nás nezrazoval, my sami jsme po předchozích zkušenostech jeli zlehka a zvesela… Dostalo se nám studené sprchy v podobě stísněné atmosféry, zavřených restaurací a hospůdek, nebývalých bezpečnostních opatření a všudypřítomných vojenských kontrol. Jeruzalémská Chrámová hora byla pro "bezvěrce" nepřístupná a ve vzduchu viselo napětí, které by se dalo krájet. Domů jsme se vrátili dosti skleslí a bylo nám jasné, že se do Izraele hned tak nevrátíme.
Naše dcery povyrostly. Ta mladší (!), místo aby se věnovala "Bravíčku" a "Top dívky", se začetla do Exodu a vyjádřila přání, že by jako dárek k Vánocům 2007 ocenila výlet do Izraele. Já sama, pamětliva nepříjemného mrazení v zádech při posledním pobytu, jsem navrhla jako kompenzaci šestidenní alpskou lyžovačku s polopenzí…ne? … tak s plnou penzí!! … Byla jsem naprosto nekompromisně němě deklasována pozvednutým obočím, a ohrnutým horním rtem, načež směrem k manželovi vyslán spiklenecky prosebný pohled. Milující otec se láskyplně usmál a odebral se k počítači vyhledat na internetu co nejvýhodnější let do Tel Avivu pro celou rodinu…
Zpětně vzato: budiž pochválena paličatost naší "malé" Alžběty.
Čtvrté setkání s Izraelem nás opět omámilo. Všechno bylo jinak! Vojenské zátarasy z Jeruzaléma zmizely, hospůdky otevřeny, život v ulicích jen tepal, všude plno bezstarostných turistů - místních i přespolních. Chrámová hora přístupná!! Příjezd do Jericha otevřený, Akko praskající ve švech, zádumčivý Zefat plný zpovykaných výrostků na výletě… Většinou je dobré být osamocený a nerušeně si vychutnávat atmosféru starověkých lokalit, ale v tomto případě jsme i za ty přidrzlé puberťáky, kteří na sebe halekali a evidentně o talmudu ani kabale nikdy neslyšeli, byli docela vděční.
A tohle nám prostě nikdo nemohl sdělit předem. Informace na oficiálních stránkách Ministerstva zahraničí ČR jsou jaksi sterilně nekonkrétní a nikoho nedávno přijedšího ze Svaté země jsme ve svém okolí neměli.
Cesta to byla prostě krásná-nádherná a už jsme si neužili ani té trochy švandy s Mosadem při "vstupním výslechu", jak jsem popisovala dříve. Nikdo se nás na nic nevyptával, nikdo nám osobně nekontroloval kufry - ani ve Vídni, odkud jsme odlétali, ani v Tel Avivu. Celé dekórum zachránila pouze starší dcera Klára, jejíž dredy patrně zaujaly mladého rusovlasého imigračního úředníka, který ji zastavil a způsobně se jí zeptal na jak dlouho a za jakým účelem do Izraele jede. A to bylo všechno - hm, trochu zklamání proti dřívějšímu adrenalinu se zaměstnanci z Badeniho ulice…
Jednotlivé zastávky této naší cesty opět spíše zdokumentuji fotograficky, než slovně. Popisné údaje o jednotlivých reáliích si každý může vyhledat v literatuře a jsou již tak notoricky známé, že se mi nechce je zde uvádět. Budu se tedy snažit vždy zaměřit na osobní zážitky, poznatky a reflexe.
Jeruzalém se nyní stává, jak již bylo výše uvedeno, více turistickým a poněkud bezstarostnějším. Rozdělení na židovskou a muslimskou část je stále zcela zřetelné, ale již zde není cítit ono napětí. Osamoceného orthodoxního Žida, který projíždí na kole muslimskou čtvrtí starého Jeruzaléma byste dříve asi těžko zahlédli… Z obou vyhlídek na město ale jasně poznáte, kdo je tady doma: univerzitní Mt. Scopus se černá jarmulkami a klobouky, na Olivetské hoře kralují velbloudi - ale turisti se motají všude.
Jeruzalém samotný má asi pro každého návštěvníka trochu jiný půvab. Zdejší genius loci má nejspíš různé podoby pro různé skupiny turistů. Křesťanští poutníci se budou snažit nevynechat žádné významnější místo spojené s Ježíšovým počínáním a hlavním cílem pro ně nejspíš bude Křížová cesta, Židé mají svou Zeď nářků a muslimové Chrámovou horu.
Odhlédnu-li od náboženských pohnutek, tak musím sama za sebe říct, že "mým místem" v Jeruzalémě je jednoznačně Chrámová hora. Je to jedno z nejfotogeničtějších a nejmagičtějších míst, které jsem kdy navštívila. Prostorná plošina, kde kdysi stával Šalamounův "druhý chrám", nyní ovládly svatostánky muslimské. Mezi nimi vynikají spektakulární Skalní chrám (neboli Omarova mešita) se svou pozlacenou kopulí a modře dekorovanou fasádou a naopak zvenčí velmi "popelkovská" mešita Al-Aksá. V současnosti mají i veškeré dění na Chrámové hoře ve své režii muslimové, a tak se "bezvěrci" musejí přizpůsobit přísným pravidlům, která zde panují, a být vůbec rádi, že zde jsou trpěni. Do dobře hlídaného prostoru smějí turisté vstupovat pouze jedním vchodem (zatímco jejich vyhánění se děje všemi branami, které sem vedou) a jen na krátkou dobu dopoledne a odpoledne. O muslimských svátcích a v pátek bývá vstup zakázán úplně. Stojí za to informovat se o právě platných možnostech vstupu a využít je. Pro mne samotnou bylo velkým zklamáním, když jsem v roce 2002 shledala toto místo až do odvolání pro turisty uzavřené - o to větší radost jsem měla, když jsme se sem při naší poslední návštěvě mohli opět podívat.
Proto, prosím, mějte pochopení pro větší množství záběrů z Chrámové hory, kterými vás zde budu obtěžovat, ale je to prostě moje slabost… :)
Jeruzalém židovský…
Jeruzalém křesťanský…
Jeruzalém muslimský…
|
