Isfahán - metropole šáha Abbáse Velikého.
 Jeden z nejslavnějších perských panovníků, safíjovec Abbás I., neboli Veliký nechal v 16. století vystavět město, o němž se od té doby říká: "Isfahán je polovina světa". Ačkoliv tak, jako většina revolucí, i ta nedávná, řečená islámská, měla neblahé účinky na kulturní dědictví země a dopustila poškození a rabování starých památek, architektonické stavební klenoty Isfahánu zůstaly dodnes velmi dobře dochovány. Stavby sakrální zůstaly neporušeny, pouze změnily název, a tak původní "Šáhova mešita" - rozuměj Abbásova, se nyní jmenuje "Imámova mešita" - rozuměj Chomejního. Stavby světské to odnesly více, ale dnes jsou jakž takž rekonstruované.
Lotfolláhova mešita ze 17. století stojí na hlavním Isfahánském náměstí.
Islámská architektura Íránu, která je v Isfahánu ve své nejkoncentrovanější podobě, se naprosto liší od staveb blízkovýchodních, na něž jsme ze svých dřívějších cest byli s Jirkou zvyklí. Nelze několika málo větami popsat nádheru a zvláštnost obdivuhodných architektonických klenotů s odvážnými kopulemi nebývalých rozměrů, štíhlými vysokými věžemi a minarety, ívány, obdélnými klenutými halovými stavebními prvky s otevřenou přední stěnou, a pištaky, zvláštně utvářenými monumentálními vstupy kombinujícími velké hranaté plochy se zaklenutými portály. Žasli jsme nad krásou stavebních detailů, nad barvami a vzory glazovaných dlaždic a důmyslným uspořádáním "mukarnas", křivolakých trojrozměrných buněk, či jakýmsi systémem klenbiček, připomínajících včelí plástve, které zdobí mnohé brány a portály, ale i stropy a klenby.
Pohled na vnitřek Lotfolláhovy mešity. Tato kopule je považována za nejdokonalejší v Íránu a snad i v celém muslimském světě.
Stará perská architektura má dokonale vypracované a velmi nápadité detaily.
|
|
Krom vší té krásy jsme v Isfahánu zažili dvě zvláštnosti, o nichž bych se ráda zmínila. Jedna byla dočasná, druhá patří k trvalé nabídce isfahánských turistických atrakcí. Isfahán leží na řece Zayandé, která se zde rozlévá do širokého plochého koryta a všichni vychvalují zdejší nádherné mosty, které neplní pouze svou komunikační funkci, ale v jejich důmyslně řešené patrové konstrukci jsou začleněny nejen průchody pro pěší a romantická zákoutíčka, ale jsou zde i kavárny a čajovny. Propagační brožurky se rozplývají nad úžasnou atmosférou posezení v čajově nad mostním pilířem, kde lze rozjímat nad šumějícími vodami. Nic takového se nám bohužel nepoštěstilo.
Naskytl se nám pohled sice ne romantický, ale o to bizarnější. Řeka Zayandé toho léta měla tak málo vody, že jsme její koryto shledali zcela suchým. Mosty vedoucí přes vyprahlé kamenité řečiště vypadaly poněkud nepatřičně a šlapací kola vyrovnaná na suchu u kotviště působila sklesle. |
Náš iniciativní průvodce nám hlásil, že zbytek vody schraňovaný v přehradě kdesi vysoko v horách bude vypuštěn a že uvidíme Isfahán v plné jeho kráse. Moc jsme tomu nevěřili, ani když nám hlásil, že voda je už tři hodiny od města. Taky, že z toho nic nebylo - zmanipuloval strážce v Khomu, ale na vzdáleného hrázného nestačil…
Pod jedním z isfahánských mostů je docela dobrá "zašívárna".
Druhou marginalitou, o níž jsem se v souvislosti s Isfahánem chtěla zmínit, jsou "třesoucí se minarety". Zmiňují se o nich všechny cestovní příručky a my s Jirkou jsme si stále nedovedli představit, o co jde. Tak to pro případné zájemce vysvětlím: Nad hrobkou jakéhosi Abu Abdullaha byly někdy v 16.století vztyčeny dva minarety. Celá atrakce spočívá v tom, že když se vystoupá po uzounkém schodišti na vrcholek jednoho z nich a začne se jím mocně cloumat, minaret se rozkýve a po chvíli se stejně začne chovat jeho druhostranný dvojník. Oba jsou evidentně propojeny jakousi spodní kloubovou konstrukcí.
Tato akce se odehrává každou celou hodinu, kdy na minaret vyleze místní chlapec a škube jím za obdivného šepotu přihlížejících turistů. Produkce mladého kývače však neuspokojila našeho snaživého průvodce - hrnul se nahoru, chlapce poslal pryč a minarety tak mocně rozkmital, že jsme mysleli, že se zhroutí celá stavba. Nevím, nevím, jak dlouho za tohoto provozu nebohé minarety vydrží. Jsou sice vyztuženy nevzhledným lešením, ale ještě několikrát sem přijde se skupinou náš průvodce a je po nich…
|
