Uzbekistán! ... Jolki palki!! :) - září 2015
(Jolki palki je řetězec restaurací - v té taškentské mají vycpaného medvěda a naprosto bezkonkurenční nudlovou polívku - tu nejlepší na bolavé bříško! Jolki palki se překládá jako sakrblé, donnerwetter nebo damned :)...)
 Právě jsme se s holkami/dcerami vrátily z Uzbekistánu
- devět dní jsme se tam motaly na hedvábné stezce - bylo to nádherné!
Předsevzala jsem si, že budu psát krátké reportáže hned zatepla, kdy jsem plná dojmů z cesty, takže tak činím hned druhý den po příletu.
Samarkand, Buchara - to jsou slova, která ve mně už léta vzbuzují mírné mrazení z představy vzrušující cesty.
Zase jednou jsem si splnila cestovatelský sen...
Uzbekistán je pro turistu naprosto pohodová země. Lidé pohostinní a přátelští, až velmi přátelští. Ženy se usmívají zlatými zuby, muži stále nosí tradiční čepičky a všichni se ptají, odkud jsme ... "ááá Čéchia! - Čechoslovákia - Praga!"
Je tu nesmírně čisto. Až nám, "kultivovaným Evropanům", to bylo trochu stydno. Nikde neuvidíte na ulici kus papírku, nedopalek, jakékoliv smetí. I všichni tři naši řidiči měli neuvěřitelně čistá auta - pořád je píglovali a nám bylo hloupé jíst při jízdě sušenky, abychom náhodou nenadrobily.
Na ulicích mají jako dekoraci květináče s bazalkou! Bazalka - ta nejkrásnější s velkými svěžími jasně zelenými listy, kterou se mi dlouhodobě nedaří vypěstovat ani na zahradě, ani v kořenáči, jim tu v mohutných trsech dělá stafáž i na ostrůvcích na parkovištích.
Zvláštním způsobem tu mají regulované náboženství - ačkoliv je drtivá většina obyvatel muslimská, tak "stát je stát a náboženství je náboženství". Takže kupříkladu minarety pozbyly svou funkci, protože muezzíni z nich nesmějí zvát k modlitbám, a tak odjinud dobře známé v pravidelných intervalech zaznívající reprodukované kvílení z tlampačů tu nezaslechnete. Modlení na veřejnosti je zakázané. Je přesně určena minimální vzdálenost mezi aktivními mešitami. Když je žena zaměstnaná ve státní instituci, tak se nesmí v práci zahalovat... atd atd
Nezapomenu hlášku naší kouzelné bucharské průvodkyně, která pravila, že je samozřejmě muslimka, ale spíš vlažná - "Například ramadán držím, jen když ten rok přiberu a potřebuju pár kilo shodit!" ... :))
Prožily jsme úžasné storky - jako třeba když náš řidič Kamil tankoval v poušti Kyzylkum naftu - "lepší domácí" ... zcela nás to odbouralo! :)) Ale nebudu to psát rovnou celé, nechci si vystřílet munici na "velkou reportáž". Jen zmíním, že to bylo skoro lepší, než ve filmu Černá kočka, bílý kocour.
A poslední příhoda - zcela NEOBYČEJNÁ.
Jsem zvyklá na různé obchodnické, nebo žebrácké fígle - a platí pravidlo, že nic není zadarmo... V Egyptě se k vám přitočí chlápek a vtiskne vám do ruky malou alabastrovou sošku: "To je pro vás dárek." "Oh, děkuji - to je od vás moc milé!" ... Asi tříminutová pauza... "Dejte mi pár dolarů jako dárek pro mou rodinu. Já vám dal dárek, teď byste měla dát dárek vy mně!" ... Ano, tímhle jsem si už prošla dávno dřív a jsem vyškolená. Jsem vždy ve střehu.
Střih. Taškent - první den. Potřebujeme nakoupit vodu. Průvodce nás zavedl do krámku v historickém areálu. Prodavač po mně chce za balík balených lahví devět tisíc sumů. Jsem zvyklá vždy smlouvat. "To je moc - dám vám sedm tisíc." "Ne, devět tisíc." Tak dobrá - hrabu se v ledvince, ale jeden z dalších zákazníků byl rychlejší. Už odpočítává peníze ze šrajtofle a platí za nás.
Co to je???!! "Prosím?? Přeci nám nebudete kupovat vodu. Proč?" "To je v pořádku - jen si to vezměte," vysvětluje nám průvodce. "Ale to přeci nejde!" "Je pátek, ten muž jde do mešity, tak vám chtěl udělat radost." Chlápkovi rozpačitě děkujeme, ale stále nám to je divné, stále koukám, kde mi mezitím co zmizelo z batohu, co po nás vzápětí bude chtít. Nic - zasmál se na nás a odkráčel se svými kamarády směr mešita.
Tedy ... to byla síla. Zdá se, že Uzbeci jsou fakt pohostinní - a nejspíš i dost furiantští.
(Následně nám karakalpacký průvodce vyprávěl, že když si ve vesnici někdo postaví dům, tak si soused hned vedle postaví dům o patro vyšší, a další soused musí mít ještě alespoň půl štoku navrch a tak dále. Když někdo pozve na svatbu své dcery čtyřista hostů, tak druhý příbuzný pozve o rok později na svatbu své ratolesti pětset hostů ... a tak dále, a tak dále. Zejména svatby zde dosahovaly gigantických rozměrů do té míry, že si lidé kvůli tomu půjčovali peníze, dostávali se do problémů, nemohli splácet dluhy. Vláda proto nyní vydala zákonné opatření, kdy se počet hostí na svatbě omezuje na maximální číslo, které je v některých regionech třista, v jiných "pouze" dvěstě.)
A tak jsme se tedy v Uzbekistánu mezi Uzbeky dobře měly - užívaly
jsme si jejich vstřícnosti, otevřenosti a přátelskosti.
P.S. A ještě si neodpustím jednu :).
Máme zkušenost, že se v cizině většinou dobře shánějí pohledy, ale už podstatně hůře známky. Tak jsme na to v Uzbekistánu chtěly vyzrát a zašly hned první večer na taškentskou hlavní poštu. Byla to výstavní budova, shodou okolností pár kroků od našeho hotelu.
Chvíli trvalo, než jsme se domotaly k tomu správnému okýnku, protože jsem si nemohla vzpomenout, jak se rusky řeknou známky (teď už vím - "marki"). Chlapík se zeptal, kolik jich chceme, spočítaly jsme to na dvacettři - máme hodně kamarádů. Zpoza přepážky na nás vykulil oči: "Eta mnogo! Tolik nemůžu dát!" "Eeh???... Tak deset." "Mám jich jenom šest." "Co to proboha znamená!!?? Hlavní pošta v hlavním městě a vy máte šest známek na pohledy???!!" "No a co? Je pátek večer..."
Později jsme zjistily, že s nákupem známek to zas není až takový problém - jsou k dostání u prodejců suvenýrů i v hotelích ... ale - za dvojnásobnou cenu. Vysvětlení: "Musíme pro ně jezdit na poštu až do Urgenče!" :)
A když šla posléze Klára hodit už napsané pohledy do schránky umístěné přímo na budově pošty v Chivě, tak ji kolemjdoucí upozornili, že ji nikdo nevybírá... :)
P.P.S. A dodatečně s časovým odstupem musím uvést, že ačkoliv jsme pohledům a známkám v Uzbekistánu vskutku věnovaly nebývalou péči, nakonec do Čech nikomu nedošly. Fakt k vzteku. Pohledy jsme daly do (pravda, neoficiální) poštovní schránky v jedné prodejně suvenýrů a pohledů, kde se dušovali, že to takto je v pořádku. To se jim vyplatí z pohledů odlepovat známky a znovu je prodávat? Anebo se na to prostě jen vykašlali a pohledy vyhodili??
|
