úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Rejsek v rakvi – nadšený názor laika na výstavu ve Vídni.

leden 2019

  • Upozornění 1: Článek není vhodný pro odborníky!
  • Upozornění 2: Hrozí nebezpečí z prodlení!

  • Spitzmaus Mummy in a Coffin and other Treasures – Mumie rejska v rakvi a další poklady ... nevím, proč je název anglicky, když je to v Rakousku – ale co už... :)

       Zase jednou mám puzení podělit se o své nadšení s celým světem! :) Už někdy v listopadu jsem se celkem náhodně z jistého časopisu dozvěděla o výstavě, která probíhá v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Filmový režisér Wes Anderson a jeho partnerka, výtvarnice Juman Malouf, dostali „volnou ruku“ a z předmětů rozsáhlých muzejních sbírek a obřích depozitářů sestavili výstavu podle svého gusta. Vyšlo o tom několik odborných článků a recenzí a já sama následně zjistila, že lidé, kteří mají příslušné vzdělání a jsou v dané oblasti odborníky, mé nadšení zdaleka nesdílejí.


       A tak zde předkládám jen a pouze svůj laický, subjektivní a zcela nekritický pohled. Výstava mne samotnou naprosto okouzlila, nadchla, pohladila. Můj (též laický) doprovod se vyjádřil ve smyslu „Taková blbost! Poskládat věci bez ladu a skladu. Vždyť je to naivní.“ Ano, i já jsem naivní a právě proto se mi to asi tolik líbilo:). Přímo na výstavě se ve stejnou dobu pohybovali německy hovořící starší manželé, očividně umělecky kultivovaní a předčítali si nahlas, co který exponát představuje. Dávali nepokrytě najevo směsici pobavení, pohoršení a pohrdání...

       Ale já si nedám pokoj a napíšu vám, jak je to krásné a úžasné a jak moc doporučuju jet se tam podívat!


       Nikdy jsem podobnou výstavu neviděla. S velkou péčí jsou zde instalovány předměty, které spolu nějakým způsobem souvisejí, anebo jsou naopak v kontrastu. Anebo nic z toho. Na relativně malé ploše (to je taky dobře, že výstava není nijak děsivě rozsáhlá a nezahltí vás) je vytvořeno několik „kójí“ či „pokojů“ s různou tématikou. Ale toto rozdělení není monotónní, takže když v jednom prosoru jsou všechny exponáty zelené, očekávalo by se, že jinde budou červené a v dalším třeba modré. Nikoliv – zelený pokoj je jediný „jednobarevný“.

       Další prostor je zvířecí a v dalším jsou portréty, v jiném pouzdra. U pouzder se zastavim: Člověk si neuvědomuje, že vzácné předměty, které se dříve také občas odněkud někam převážely, musely být chráněny. Dneska to zabalíme do bublinkové fólie, dříve vznikaly pro konkrétní předměty obaly na míru, které mnohdy samy o sobě byly vzácným řemeslným dílem. Vedle futrálu na pěnovku je tu k vidění kufřík na generálskou přilbici s pštrosími péry, škatule na válečné ustrojení korejského prince, cestovní mešní kalich s koženým pouzdrem, ale i kanopa – staroegyptská nádoba na vnitřnosti... a další a další.


       Nesnažila jsem se hledat skrytý význam či poselství – pakliže tam nějaké vůbec bylo. Kochala jsem se nápaditostí a krásou uspořádání exponátů. Ty byly většinou neobvyklé a „senzační“ samy o sobě – želví krunýř včetně kostřičky uvnitř, panenka eskymáckého dítěte, obrázek pštrosa poskládaný z hmyzích křidélek, žertovná bohyně hojnosti sedící na ježkovi etc. etc.

       Hlavní kouzlo ale spočívalo v seskupení a prezentaci předmětů způsobem, že by to žádný „normální“ kurátor určitě neudělal – vitrína s fragmenty sošek, samé ulámané prsty a ručičky... drobné plastiky zvířat z různých míst a různých období, naprosto „nesmyslně“ vyrovnaných vedle sebe... sestava, kde jediným společným jmenovatelem je materiál – dřevo. Vše ale souznělo a jako celek působilo nádherně.


       Jeden z kritických pohledů postrádal u exponátů popisky. Nu ano – ty by to celé naprosto pokazily! Každý návštěvník si mohl vzít brožurku, ve které se po chvilince tápání rychle zorientoval a mohl předměty v jednotlivých komnatách snadno detekovat dle jejich nakreslené siluety s přiřazeným číslem a přečíst si přesný popis. Já sama jsem vnímala celé soubory exponátů jako jedno ucelené umělecké dílo a byla jsem nadšená.


       Výstava trvá do konce dubna 2019, což není ani málo, ani moc. Tak akorát čas rozmyslet se a do Vídně vyrazit. A jestli se tam na základě mého urputného sdělení vypravíte a výstava vás zklame, tak mi to nemějte za zlé a dejte si sachr a melange :)