Drážďany jsou nyny!! :) prosinec 2016
Když holt už nejsme "rodina, jak má být", tak s dcerami trávíme "intimní rodinné svátky" ( = Vánoce) hodně netradičně. Už počtvrté jsme byly pokaždé v jiném evropském městě. Začaly jsme Florencií, pak byla Vídeň, Budapešť a letos jsme si vyrazily do Drážďan. Vozíme s sebou ještě čtvrtou do party, mou skoroadoptivní skorodceru Jitku, a vybíráme si zejména kulturní zážitky.
Je zvláštní, jak jsou v různých městech vánoční svátky různě prožívány, různě vnímány. Ve Florencii téměř jako by nebyly – galerie i pamětihodnosti otevřené a všude plno turistů. Ve Vídni jsme si na Štědrý den užily hodně švandy v Prateru, i lipicáni pilně poskakovali a v Budapešti jsme se vydatně cachtaly v horkých lázních.
Mne osobně zatím asi nejvíc okouzlily Drážďany. Na rozdíl od ostatních měst jsou malé, jaksi komorní. Není tu stres s dopravou a s parkováním. Jsou takové "gemütlich" a přesto je tu velké kulturní vyžití. Bydlely jsme v malém čistém bytečku v bohémské čtvrti Neustadt a všechno bylo náramné!
Vánoční trhy má dnes ve střední Evropě každé větší město. Někde se spíše podobají vietnamské tržnici, jinde se více dbá na estetiku a decentnost stánků. Nikde jsem ale neviděla tak hezoučké, miloučké, nápadité a s láskou vypravené stánky jako v Drážďanech. Ano, ano – přípouštím, že kýč jak Brno, ale takový bezelstný, něžný kýč...
Barokní Drážďany jsou příjemným turistickým cílem po celý rok a přitom jsou docela blízko! Ke všemu byl zhruba dva týdny před naší cestou (asi se příslušná místa doslechla, že se tam chystáme) otevřen nový úsek dálnice, takže jsme tam z Prahy dosvištěly za hodinku a půl.
Pochopitelně jsme nevynechaly obligátní procházku po historickém centru – ke své nelibosti jsem se dozvěděla, že prakticky všechny ty "starobylé" budovy byly za války zničeny při bombardování a jsou postaveny skoro kompletně znovu! Ale co už. Dneska máme všude kolem sebe tolik fejků...
A k tomu "drážďanskému baroku" se pojí úžasný zážitek, jakým byla návštěva "Asisiho panoramatu" v bývalém plynojemu. Yadegar Asisi je malíř a architekt, který se specializuje na vymýšlení a realizaci obřích panoramat. Jeho díla jsou nesmírně zajímavá a stojí za vidění. Poprvé jsem se s jeho výtvorem setkala v roce 2012 v Berlíně. Měla jsem o tom malou přednášku, kterou jsem umístila na youtube a pro eventuální zájemce je k vidění a slyšení zde:
V drážďanském "panometru" se po půl roce střídají dva výjevy - barokní Drážďany a Drážďany po bombardování na konci 2. světové války.
My jsme tu zastihly ty veselejší... Když vystoupáte na plošinu, jako byste se ocitli vysoko na věži Hofkirche. V ruce máte letáček s vysvětlivkami, a tak můžete hledat různé zajímavosti, historické postavy a všímat si drobných detailů. Světelné efekty před vámi rozehrávají střídající se den a noc a vnímáte k tomu příslušné zvuky, jakými jsou kokrhání kohouta, troubení ponocného, praskání ohňostroje a další a další.
Drážďany nejsou ale jen samé baroko... Najde se tu množství zajímavých architektonických počinů, které mohou být diskutabilní, ale každopádně jsou osvěžující a inspirativní.
Na Boží hod vánoční večer jsme byly na Kouzelné flétně v Semperoper. Musela jsem se tedy dost plácnout přes kapsu, ale lístky jsem zajistila s dostatečným předstihem a měly jsme krásná sedadla ... tak jsme si to vychutnaly – včetně vína o přestávce :)
Nechtěly jsme se "kulturně přehltit", tak jsme byly jen ve dvou muzejích. Moc zajímavý je relativně nově otevřený Matematicko fyzikální kabinet v jednom z křídel Zwingeru. Snažila jsem se poctivě číst popisky a pochopit funkci jednotlivých přístrojů, ale dosti záhy jsem to musela vzdát :) Ono nakonec bohatě stačilo kochat se krásou provedení těch zdánlivě odtažitých technických instrumentů.
A pak ještě Muzeum hygieny. Když jsem o tom vyprávěla, tak se kamarádka ptala: "Jé, co tam ukazujou? Mejdla?" ... :)) Jeden by taky honem nevěděl. Nicméně mají tu velmi zajímavě uspořádanou stálou expozici – tu jsem jen proběhla, už nebyly síly.
Jen namátkou pár zajímavostí ze stálé expozice Muzea hygieny: pastičky na vši, které se umísťovaly pod barokní paruky, krásné flakonky na voňavky a porcelánový šálek pro muže, aby si neurousali pěstěný knír :)
Už předem jsme věděly a velmi se těšily na dočasnou výstavu v Muzeu hygieny: "Stud – sto důvodů, proč se červenat". Nesmírně zajímavý počin! Člověk by si řekl, že proběhne výstavkou s plejádou lascivních prasečinek, zrudne, opotí se a půjde domů. Opak byl pravdou! Exponáty byly povětšinou doplněny velmi zajímavými informacemi a zabíraly téměř celé spektrum lidských emocí. Od humorného pobavení, přes zájem a radost z poznání, údiv a překvapení až po stud za celou lidskou rasu.
Fotit se tam moc nedalo, jednak byla expozice záměrně jen spoře nasvícená a za druhé ani tak nešlo o vlastní exponáty, ale hlavně o příběhy...
Jeden za všechny – bohužel s velmi mizernou kvalitou fotografie:
Vysvětlivka k videu:
"Škola smíchu. V Japonsku je harmonie skupiny nejvyšším společenským ideálem. Vyjádření emocí platí za nepřípustné, protože dovoluje vyniknout jednotlivci. Také smích je považován za nevhodný. Když někdejší obchodník Yoshihiko Kadokawa zjistil, že usmívající se prodavači dosahují vyšších tržeb, založil Školu smíchu pro zaměstnance různých podniků. První cvičení: Zvedni koutky úst výše než jídelní tyčku drženou mezi zuby ve vodorovné poloze."
A na konec ještě zmíním téměř povinnou zajížďku k nedalekému zámku Moritzburg, který je sám o sobě moc hezký a fotogenický. Svou slávu ale získal paradoxně až nedávno tím, že se zde natáčely kultovní Tři oříšky pro Popelku. Tato vánoční pohádka je v Německu stejně oblíbená jako u nás a moc jsme se nasmály, když jsme v kavárně na první stránce štědrodenního vydání saského "Morgenpost" uviděly Libušku Šafránkovou v plné kráse :)
Tak už víte, kam zajet příští rok kolem Vánoc! Velmi doporučujeme!
|
