Lyžování v Dolomitech a Benátky ... leden 2016 (a dříve tolikrát!...)
Tak nějak se to semlelo na večírku v pokročilou hodinu ... slovo dalo slovo - a šup, už byl zamluvený hotel v Cortině d´Ampezzo a šup, už jsme s Jiřím seděli v autě, špičky lyží nás tlačily skrz sedadla do zad a my svištěli po rakouské dálnici. Já se cpala svačinkami, které nám Jiří nabalil, abychom se nemuseli zastavovat, protože jsme vyrazili až odpoledne - po pár hodinách jízdy jsme odbočili na Lienz a i na úzké okresce v temné temnotě noční přesně zaznamenali rozdíl mezi učesaným rakouským pořádkem a italskou rozevlátostí - zmizely bílé krajnice a pohltila nás "ta pravá alpská divokost".
Moc netuším, kudy jsme jeli, ale po nekonečném kudrnatém stoupání přišel neviditelný průsmyk a nastaly nekonečně klesající kroutící se serpentiny - silnice namrzlá, pluli jsme tmou. Bez živáčka - jako ve filmu. Dojeli jsme dobře, našli hotel, našli hospodu, kde už čekala naše veselá společnost - občerstvili jsme se a ráno vyrazili na sjezdovku. Lyžovali jsme jen dva dny - bylo to fajn, ale akorát - Dolomity jsou nádherné! Viděla jsem je poprvé: kýčovité oranžové štíty, zcela neodolatelné v zapadajícím slunci. Jeden by se zbláznil... hrozně mne štvalo, že s sebou nemám svůj "normální" fotoaparát - fotky z iphonu jsou na houby.
Svou zrcadlovku jsem měla s sebou, ale pochopitelně jsem ji netahala na sjezdovky. Fotky, které mám "zezdola" jsou sice kvalitnější, ale nemají tu šťávu...
A teď ten oslí můstek k Benátkám... Když už jsme BYLI V TÉ ITÁLII, tak jsme si přeci jen museli užít i trochu té kultury a historie! Z Cortiny jsme se vydali na jih - přes krásné Belluno a malebné kopečky Valdobbiadene, kde jsou vinice "toho jediného pravého" prosecca do Pieve di Soligo na návštěvu ke kamarádovi.
A odsud se nedá jinak, než zajet pár kilometrů do Conegliana, sednout na vlak a za 40 minut se ocitnout na nádraží "Stazione Venezia Santa Lucia". Optimální způsob, jak se do města na laguně nablížit.
(Další dobrá, ale zdlouhavější, možnost je vzít to obchvatem - z Punta Sabbioni lodí přímo na San Marco. Nejjednodušší a nejméně vynalézavé je přijet s autem až na Piazzale Roma a zaplatit nekřesťanské peníze za parkovací dům.)
Krásné zasněžené Dolomity jsme v dáli viděli nejen
z Belluna, ale dokonce ještě i z nádraží v Benátkách!
Skutečnost, že jsem cestovala s Jiřím, mi přinesla, že jsme si všímali věcí, kterým jindy tolik pozornosti nevěnuji. Když Jiří ráno po probuzení v Pieve zahlédl pole uprostřed industriální zóny poseté bílými chomáčky ovcí, nebylo možné u nich nezastavit a nepokochat se... :) !
Byla jsem tu jako malá holčička s rodiči, kdy
mou hlavní starostí bylo vyprosit si zmrzlinu :)
Byla jsem tu s kamarády v době karnevalu, kdy jsem začínala fotografovat (tehdy ještě na analog) a nechala se zcela ovládnout masopustní atmosférou.
Byla jsem tu v různých etapách stavebních oprav a rekonstrukcí jednotlivých památek.
Byla jsem tu za mlhy a mrholení sama s dcerou. Byla jsem tu s bývalým manželem, kdy jsme si užívali gastronomických fines. Byla jsem tu ve vedru s veselou společností. Byla jsem tu s oběma dcerami na bienále. Byla jsem tu úplně sama, zarmoucená, kdy jsem se rozveselila s kostýmovanými aktéry každoročního "corteo storico" ...
Byla jsem tu i letos v lednu, cestou z lyžování v Cortině. Tato zatím poslední návštěva byla věru zvláštní! :) Mého Jiřího neohromil dóžecí palác, nesedl si na zadek z campanilly ... dovedl mne upozorňovat na maličkosti, o které drtivá většína návštěvníků ani okem nezavadí.
Věnoval pozornost ponoru jednotlivých lodí a bárek, přál si, abych mu vyfotila ztrouchnivělé piloty, podnikli jsme zacházku k opravně gondol, lámali jsme si hlavou nad významem zvláštních obrazců na starodávné fasádě. Nejvíce ho zaujal člun s bagrem, který přivezl cement a lžící nakládal chlapům kolečka... Donutil mne, abych je s ním stopovala a přeložila dotaz, co že to tam ve sklepení paláce v postranní uličce betonují... :)
Když se teď probírám fotografiemi, které ze svých výletů do Benátek mám a které mi "hnijí" v útrobách počítače, tak jsem si dala bojový úkol napsat reportáž o dvou bienále, na kterých jsem v minulých letech byla, a o malébném Corteo storico, které se tu každoročně odehrává a do jehož samého srdce jsem se před třemi lety náhodou přichomýtla...
A úplně na konec jedna aktuální šprýmovná
benátská koláž v karnevalovém duchu... :)
|
