Káhira islámská
 Káhira, největší město na africkém kontinentu, v mnoha ohledech velkoměsto moderních parametrů zůstává však v některých svých oblastech, jako by se zde zastavil čas. Dojem z úžasných architektonických staveb v islámském stylu, které jsou už samy o sobě pro Evropana značně neobvyklé, je umocněný tradičním oděvem místních obyvatel, takže vjemy okamžité i zachycené na fotografiích jsou tím působivější.
Jinými slovy: když obdivujete třeba středověké historické památky mexických nebo peruánských měst, tak je to sice krásné, ale do toho se vám motají místní v mikinách s Madonnou, džínech do půlky půlek a tričkách s mikimauzem. V Káhiře vělká část obyvatel stále chodí v tradičních volných galabiích a abájách, takže pro fotografa působí jako úžasný kompars. Jinde vždy čekám, až mi lidé zmizí ze záběru a vztekám se, když se mi někdo motá před aparátem. V Káhiře jsem naopak vítala, když se mi před objektiv někdo z místních připletl. Nevím, zda to byla náhoda, ale pohybovaly jsme se v oblastech, kde jsme západní turisty potkávaly v minimální míře, takže jsme si muslimskou atmosféru prostě užívaly.
Uznejte sami, zda byste se nepřeli, že tohle není pečlivě naaranžovaná fotka s podplacenými komparsisty v jakési odlehlé konzervativní lokalitě. Nikoliv: je to momentka z centra Káhiry v prosinci 2008.
Ano, ano, nutno konstatovat, že pokrok nelze nikde zastavit a mládež na celém světě chce být moderní a "in". Snímek z oblíbeného káhirského výletního místa: z vyhlídky na Citadele. Slečny puberťačky jsou nalíčené a poevropštělé, co to jen jde, ale bez tradičních muslimských šátků na hlavách prostě ani ránu. Se zájmem jsme s Klárou sledovaly zdejší módní trendy - lesklé doplňky, křiklavé barvy a flitříky a střapečky se zdají být hitem letošní zimy :)
Takže na úvod několik káhirských "streetfotografií".
Mezi káhirskými islámskými pamětihodnostmi pochopitelně převažují stavby sakrální, tedy mešity a náboženské školy - madrasy. Lze zde ale navštívit i některé nádherné zrekonstruované a turistům přístupné světské paláce a domy. Jeden příklad za všechny: osmanské rodinné sídlo Bét is-Suhajmí ze 17. století.
Až příště pojedete do Káhiry, tak vřele doporučuji, abyste se taxíkem nechali odvézt k městské bráně "Báb al-Futúh", která je součástí středověkého opevnění. Odsud pak procházejte na jih ulicí An-Nahasín … a uvidíte věci:
Zdejším oficiálním platidlem jsou egyptské libry a drobné piastry.
Mince se moc nepoužívají, hlavně bankovky - a ty jsou moc krásné. Na přední straně mají vždy něco faraonského a na rubu je islámský motiv - povětšinou mešity, pochopitelně ty nejslavnější a nejprofláklejší. A tak jsem následně mešitám na bankovkách přiřadila příslušné fotografie:
Mešita z jednolibrové bankovky je před masovými turistickými zájezdy/nájezdy poněkud ukryta v tzv. "městě mrtvých" resp. Severním hřbitově. Jedná se o rozložitou oblast starého muslimského hřbitova, kam však v průběhu let zcela nenuceně pronikl "svět živých".
Mezi hroby postupně vyrostla regulérní obytná čtvrť s veškerou infrastrukturou, obchůdky, kavárnami, poštou a pochopitelně skrumáží satelitních antén. Větší hrobky a mauzolea zůstávají, malé hrobečky jsou mnohde pouhou trpěnou a upozadněnou součástí dvorků a zápraží.
Pár záběrů ze Severního hřbitova:
A konečně ona mešita - sultán Qájitbej (Kájtbáj) vládl ve druhé polovině 15. století a jeho mešita je považována za vrcholné dílo mamlúcké architektury:
Na pětilibrové bankovce je zobrazena nejstarší dosud fungující islámská památka ve městě. Je to úžasná Ibn Túlúnova mešita vystavěná v abbásovském stylu už v 9. století, která vychází z iráckých architektonických předloh.
Mešita z desetilibrové bankovky je spojená s madrasou (náboženskou školou) a byla postavena ve 14. století sultánem Hasanem, pročež pochopitelně nese jeho jméno. Na cedulce u vstupu je deklarována jako "největší islámská budova na světě" (?) a představuje klenot rané mamlúcké architektury.
Zvenčí nevypadá až tak vábně - její ohromná masa připomíná spíš nádražní budovu nebo něco v tom smyslu, ale už impozantní vstup zdobený stalaktitovou klenbou (resp. mukarnasami) napovídá, že uvnitř návštěvník něco uvidí - a taky že uvidíte: lomená temná chodba vás přivede na prostorné nádvoří s očistnou kašnou a čtyřmi ohromnými výklenky - ívány, které sloužily k výuce čtyř hlavních škol sunnitského islámu. Dále následují prostory sultánova mauzolea…
Kdyby s námi býval byl v Káhiře Jirka, tak by nejspíš prohlásil, že je to srágora, a ani by tam s námi nešel.
Řeč je o mešitě z dvacetilibrové bankovky. Mešita Muhammada Alího je relativně nová, byla vystavěna teprve v polovině 19. století podle klasických tureckých vzorů a byla průběžně silně kritizována, dokonce přirovnávána k velké ropuše. Je však jednoznačně nepřehlédnutelná, protože se tyčí na Citadele - pahorku, který dominuje jižní části Káhiry.
Tato lokalita je hojně navštěvovaná nejen zahraničními turisty, ale i místními výletníky pro krásnou vyhlídku na město - pokud ovšem není ve smogovém oparu, což bývá dost často…
Zajímavou zvláštnůstkou je kovová hodinová věž na nádvoří mešity. Moc se sem nehodí, ale jelikož se jedná o dar francouzského krále Ludvíka Filipa jako dík za obelisk zdobící Place de la Concorde v Paříži, byla sem umístěna.
"Padesátilibrová mešita", mešita al-Azhar je káhirskou chloubou. Jde o jednu z nejstarších egyptských mešit a zároveň nejstarší fungující univerzitu na světě. Byla založená v roce 970 a dosud zůstává významným centrem učenosti. Po architektonické stránce je dosti nesourodá, což je výsledkem častých dostaveb v průběhu její tisícileté historie.
|
