Jihočínské přírodní krásy: Kunming a Guilin.
 Kunming.
Další zastávkou našeho "čínského okružního letu" bylo hlavní město provincie Yunnan, která se nachází na samém jihu Číny v koutě zaklíněném mezi Barmu, Laos a Vietnam.
Zdejší krajina je velmi malebná a rozmanitá, vyznačuje se terasovitými rýžovými poli, na něž byl krásný pohled z letadla, bohužel nebyla možnost je fotografovat. Kunming sám je nazýván "městem věčného jara" či "městem květů".
Naše první cesta po přistání na letišti nás zavedla k největší atrakci zdejšího kraje, do "Kamenného lesa" vzdáleného asi 120 km od Kunmingu. Zde žijící lidé patří ke kmeni Sani z autonomního okresu národnosti Yi a zachovávají si své tradiční pestré kroje. Činí tak však pouze za účelem vylákání peněz od turistů. Jelikož jsme pospíchali, aby nám nezapadlo slunce a neměli jsme čas nakupovat tretky v jejich krámcích, nechovali se k nám moc přívětivě a už vůbec se nechtěli nechat fotografovat. Kdo měl teleobjektiv, tak na tom vydělal...
|
|
Krojovaná paní, snad patřící ke kmeni Sani.
|
Vápencové špičky Kamenného lesa byly na mnoha místech doplněny vyhlídkami tradičních tvarů a mohutnými nápisy - patrně oslavnými.
|
|
Shilin (Kamenný les) je proslulá oblast vápencových útvarů vymodelovaných do bizarních tvarů vodou a větrem. Někteří se domnívají, že se skály původně nacházely na dně mořském. Sloupovité skály dosahují třicetimetrové výšky a v mnohém připomínají naše Prachovské skály. Na rozdíl od nich mají ale ostré hrany a špičatá zakončení.
Měli jsme štěstí, protože jsme sem dorazili až pozdě odpoledne, a tak jsme se zrovna míjeli s odjíždějícími autobusy s turisty. My jsme si tedy mohli v klidu užít liduprázdný kamenný les a ještě jsme tak akorát stihli pořídit fotografie v šikmém světle zapadajícího slunce.
I když je Kamenný les hlavním lákadlem a důvodem, proč sem některé cestovní kanceláře váží cestu se svými svěřenci, je v okolí Kunmingu ještě několik dalších pozoruhodností.
|
Západní hory (čínsky Xi Shan).
Jižně od Kunmingu je velká vodní plocha jezera Dian Chi, jehož západní břeh je tvořen 470m vysokým skaliskem, které spadá téměř kolmo do vody. Tento opravdu působivý krajinný útvar, který staří Číňané se sobě vlastním smyslem pro poetičnost
přirovnávali k dívce ležící na kraji jezera, jejíž dlouhé vlasy spadají do vody, již dlouho přitahuje lidskou pozornost. V 18. století vybudovali taoističtí mnichové v kolmé skalní stěně soustavu pavilonků, malých skalních chrámů a vyhlídek. Nejznámější z nich je Dračí brána, která dala jméno celému tomuto komplexu jeskyní a modliteben. Ty jsou navzájem spojeny velmi úzkou stezkou se schody vytesanými do skály. Zdejší návštěvníci by neměli trpět závratí, protože cestička je velmi úzká a prakticky trvale se z ní naskýtá pohled dolů, téměř kolmo do hlubin k vodám jezera.
Na úpatí Západních hor je v lesích ukryt venkovský chrám Huatingsi, o němž se tvrdí, že byl vybudován původně v 11. století v době království Nanzhao. Postupně byl přestavován a upravován až do dnešní podoby. Pro buddhisty je pozoruhodný vzácnými sochami, uchovávanými uvnitř svatyně. Já osobně bych |
|
Úzká cestička vytesaná do kolmé skalní stěny Západních hor je v celém svém průběhu vyšperkovaná mnoha taoistickými svatyňkami.
|
tuto "komorní" stavbičku zařadila mezi jednu z nejvíce fotogenických, na něž jsem v Číně narazila.
Chrámek Huatingsi, zčásti zahalený do dýmu z posvátných vykuřovadel.
Jeden ze dvou démonů střežících vstup do chrámu.
Guilin.
Město leží v nesmírně romantické krasové oblasti pokryté zarostlými homolovitými kopci. Krásu krajiny umocňuje řeka Li, která se krajem pomalu vine a proplétá se mezi skupinami pahorků.
Toto místo je jedním z těch, kam návštěvník Číny prostě musí jet. Když si představíte čínský obrázek s typickou kopcovitou krajinou, kde se homolovité vršky zrcadlí ve vodě, tak to je Guilin a jeho okolí. Prostořeký Lonely Planet si neodpustí poznámku, že ty pravé scenérie, jsou nafocené nikoliv v Guilinu, ale kolem městečka Jangšuo o pár desítek kilometrů dál - a zase je to pravda.
O Guilinu se v českém průvodci píše: "v překladu to znamená ´skořicový háj´ - za jméno město vděčí zvláštní vůni, kterou šíří skořicovníky", což se vzápětí ukázalo jako jedna velká dezinformace. Hned, jak jsme sem přijeli, tak mne rozbolela hlava z podivného zápachu. Zprvu jsem si myslela, že někdo blízko hotelu vypustil cisternu s terpentýnem, ale pak se ukázalo, že to je právě ten typický odér - nikoliv ze skořice, ale ze stromů "osmantus tree". (Dodnes jsem nevypátrala, co jsou zač, a budu vděčná čtenářům za případné vysvětlení.)
Guilin je skutečně velmi, velmi turistické město. Všichni zdejší obyvatelé jsou připraveni nechat se vyfotografovat. Mnozí z nich se za tím účelem převlékají do krojů, anebo vám nastrkují před objektiv |
|
Póza za deset juanů.
|
kormorány - přesně vědí, co se žádá. Dívenky za 5 juanů roztáhly i sukénky. K malé výměně názorů došlo poté, co tvrdily, že těch 5 juanů má dostat každá z nich. Dostaly dohromady deset a bylo to.
Guilin pro turisty chystá mnohá povyražení, a tak jsme si zaplatili i fakultativní nabídku "noční rybolov s kormorány". Ochránci zvířat by přitom určitě padli do mdlob… Probíhá to následovně: Po ztemnělé řece pluje loďka s fotografujícími čumily. Při jejích bocích se drží pár bambusových vorů. Na nich stojí "rybáři" s bidlem, košem a kormorány. Na přídi každého voru svítí světlo lákající ryby. Rybář bidlem strčí kormorána do vody. Ten se potopí a uloví rybu. Nemůže ji však spolknout, protože má podvázaný krk. Rád se s ní proto vrátí na vor. Tam ho rybář čapne za křídla, otočí vzhůru nohama a zachrání před zadávením tím, že mu rybu vymasíruje z krku do připraveného koše...
A šup, znova do vody! - hrůza.
Město Guilin leží, jak již bylo řečeno, na řece Li a je prošpikováno (stejně jako celé rozsáhlé okolí) mnoha homolovitými kopci a to vše ještě navíc zdobí četné krápníkové jeskyně. Veškeré zdejší přírodní útvary nesou nesmírně poetická pojmenování jako například Jeskyně rákosové píšťalky, Skála sloního chobotu, Park sedmi hvězd, Kopec vířivého pramene, a tak dále, a tak dále.
Ten, kdo se již dostane do Guilinu, má téměř za povinnost absolvování půldenní projížďky na parníku po řece Li. Itinerář je pro všechny stejný: Několik desítek kilometrů se popojede autobusem do říčního přístavu, kde se to turisty jen hemží. Ti jsou postupně nacpáni na parníky s plochými vyhlídkovými palubami. Parníky vyplují v koloně na řeku a během několika hodin překonají vzdálenost asi 80 kilometrů do městečka Jangšuo, přičemž se během plavby na lodi podává oběd. Ten, kdo absolvoval plavbu parníkem po Nilu, zde musí vidět velkou podobnost.
Měli jsme štěstí, počasí nám přálo, a tak jsme většinu času strávili na palubě a já se zařadila mezi zuřivé fotografy - mezi ty nejzuřivější... V Jangšuo se hromadně vystupuje, všichni jsou následně naloženi do autobusů a jede se zpět do Guilinu.
Neuvěřitelná scenérie kolem řeky Li vypadá jako kulisy - ale je to skutečnost!
|
