| |
Buenos Aires
A tady se vrátím zejména k dříve nakousnuté problematice fotografické.
Třídenní pobyt v Buenos Aires jsme si nechali až na samotný konec. Hotel jsme vyguglovali předem, aniž bychom o tom nějak zvlášť přemýšleli. Polohu jsme si vybrali "od oka". Po závěrečném vnitrostátním přeletu z Posadas jsme se sem nechali přivézt nočním taxi z letiště a šofér nás upozornil, ať si tu dáváme velký pozor, že už jsme na "horké půdě" - a směrem doleva od hotelu ať už vůbec nechodíme! Tak jsme vykulili oči, zazvonili na vrátnou, zapadli do pokoje, zamkli za sebou a otevřeli si láhev vína. Nojo, ale za chvíli jsme dostali hlad… byla sice skoro půlnoc, nicméně v Argentině se začíná večeřet až tak kolem deváté. Původně jsme mysleli, že půjdeme někam do restaurace, ale taxikář nám plány překazil. Rozbalila jsem balíček záchranného "knekebrótu" a podala kousek Jirkovi. "Ses zbláznila? Tohle večeřet nebudu! Proto jsem tedy do Buenos Aires nejezdil!" - a už se soukal do kalhot. "Oblíkej se, jdem ven!"
Cestou jsme potkali vrátnou - starší kulaťoučkou tetku, pouze španělsky hovořící. Chtěli jsme od ní slyšet, že taxikář přeháněl a že to není tak horké. Ale tak moc jsme španělsky nevládli, takže jsme pantomimicky naznačili, že jdeme ven, na mapě jí ukázali, kam se chystáme, a Jirka ji začal jakoby škrtit. Paní se hrozně smála - tedy nasmáli jsme se přitom všichni :) … z posunčiny nakonec vyplynulo, že nás venku nezabijou, ale nejspíš "jen" okradou. Tak jsme nechali všechno na pokoji a s dvěma stovkami pesos v kapse vyrazili do nočních opuštěných ulic. Pravda, nebyli jsme zrovna v nějaké šik čtvrti… Za chvíli jsme došli k benzince, odkud nás taxi odvezlo do restaurace ve čtvrti San Telmo. Navečeřeli jsme se - pochopitelně úžasný biftek, který se nám za celou tu dobu nepřejedl - a zpátky jsme šli celou cestu pěšky, protože to nebylo nijak daleko.
Mimochodem - v Buenos Aires jsme bydleli v naprosto úžasném hotelu
v koloniálním stylu s pokoji ústícími přímo do podélné zahrady.
Druhý den jsme se u snídaně dali do řeči s francouzským párem, který zrovna odjížděl, takže nám mohl předat čerstvé zkušenosti a informace. Když jsme jim řekli, že jsme byli v noci pěšky na večeři, tak se div nepokřižovali - oni se do hotelu nechávají vozit výhradně taxíkem! A i v jiných částech města jsou velmi opatrní, nosí s sebou jen pár pesos, fotografují kompaktem a jsou připraveni držet se doporučení, že jakmile na vás někdo vystartujte, tak hoďte kabelku i foťák na zem a utíkejte pryč. "Nepřeháníte trochu?" zapochybovala jsem. "Vy nesledujete zprávy? Nevíte jak tady zrovna minulý týden zavraždili francouzského reportéra?" … ??!! …
Následně jsme si to vyhledali na internetu: 23.února byl dopoledne, za bílého dne v samém centru Buenos Aires, v parku u památníku padlým na Malvínách přepaden fotografující žurnalista. Nechtěl násilníkům dát svůj fotoaparát, přetahoval se s nimi a oni ho pobodali tak, že na místě zemřel. My s Jirkou jsme se na stejném místě pohybovali pár dní před tímto incidentem, den po našem příletu do Argentiny... (Akorát mi není jasné, jak se to zrovna tady mohlo stát, když památník hlídá čestná stráž.)
Takže jsme se začali chovat velmi opatrně a pokorně a já celé Buenos Aires nafotila jen na záložní kompaktík. A hrozně jsem se přitom vztekala, protože nebylo možné fotit mé oblíbené momentky. Než foťák cvaknul, tak byla situace pryč… Nicméně je pochopitelně lepší mít fotky nějaké, byť méně kvalitní, než žádné…
Je jasné, že se vám může stát kdykoliv cokoliv, když se prostě ocitnete v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Každopádně je ale dobré pokusit se předem vyhodnotit situaci z informací, které se k vám dostávají, a snažit se minimalizovat riziko - pokud to ovšem jde.
Všechno zlé je na něco dobré - kdybych měla svou těžkou fotovýbavu, s níž jsem velmi neohrabaná, tak by se mi asi nechtělo přistoupit na Jirkovo nápad jezdit po městě na kole. Dopadlo to tak, že jsme si v Buenos Aires půjčili kolo a díky slabému sobotnímu provozu ho celkem bezpečně prošmejdili křížem krážem.
Každý turista musí vidět proslulý prezidentský palác - Casa rosada, odkud k davům promlouvala zbožňovaná Eva Peron - Evita, která je stále v Buenos Aires připomínaná...
Palác se nachází na rozlehlém náměstí Plaza de Mayo, v reprezentativním centru města.
Zejména kvůli Evitě proudí davy turistů na hřbitov Recoleta, kde je Evita v hrobce rodiny Duarte pohřbena. Velmi nás zaujaly zdejší přepychové náhrobky boháčů, které jsou samy o sobě malými uměleckými díly...
Na kole jsme zajeli i do Puerto Madero, oblasti starých doků, které jsou (po vzoru mnoha podobných zanedbaných přístavních čtvrtí v evropských městech) modernizovány a rekonstruovány. (Calatrava své lávky lupe přes kopírák jak Baťa cvičky a trousí je různě po světě... )
Buenos Aires jsme shledali jako velmi elegantní, malinko starosvětskou metropoli, kde by se určitě dobře žilo. Nezdráhali jsme se navštívit některé z nespočených restaurací, cukráren a barů.
Velmi milým zpestřením byl večerní dílčí nácvik defilé nadcházejícího karnevalu, ke kterému jsme se nachomýtli čirou náhodou, když taxikář, který nás vezl do restaurace, s omluvami zvolil objížďku, protože některé ulice byly kvůli této akci zablokované. Toho jsme se pochopitelně chytli, nechali jsme se vysadit na chodník a popošli jsme do centra dění. Akci si užívali nejen účinkující, ale zejména diváci, kteří přihlíželi jen roztržitě a spíše se věnovali vzájemnému škádlení pěnou ve spreji, kterou na místě prodávali pohotoví obchodníci. Jirka si taky jednu koupil :)
Ovšem největším zážitkem byla návštěva malebných a turisticky přívětivých čtvrtí San Telmo a La Boca. Pravda, byl tu zahraničních výletníků asi desetinásobek množství, které by se nám zdálo únosné, některé fasády a obchůdky byly prototypem kýče, ale celek měl atmosféru a kouzlo. A to zejména, když se nám podařilo strefit se do soboty, kdy v San Telmu probíhá vyhlášený trh. Ačkoliv chvílemi pršelo, tak uličkami proudily davy turistů přesně jako na Karlově mostě, své zboží nabízeli stánkaři a prodejci a svůj um předváděli pouliční kejklíři, resp. umělci, či spíše "umělci" a pochopitelně nesměli chybět ani tanečníci tanga...
Nicméně když popojdete o kousek dál od hlavního turistického davu, tak se vám naskytnou pohledy krásné, zvláštní a autentické. Ano, připouštím, že to jsou už oblasti, kam se nedoporučuje chodit, které jsou považovány za méně bezpečné, ale co dělat - je to jediná možnost, jak si vychutnat "nezkažené" původní čtvrti Buenos Aires...
Tak to bychom měli... Cesta do Argentiny byla jednou z našich "životních". Tato země nás nesmírně nadchla a velmi rádi bychom se sem někdy vrátili.
... A nejen kvůli těm biftekům :)
|
|
|
|
|
