Argentina v zásadních bodech.
Po cestě do Peru, kdy se nám naskytly nezanedbatelné zdravotní problémy a kdy jsem si v krizových chvílích, kdy bylo Jirkovi opravdu zle, připadala "moc daleko od domova a opuštěná", jsem se zařekla, že tak daleko na individuální cestu už nepojedu. Stačilo však pár let a otrnulo nám :) ...
Argentina! Buenos Aires! Tango!!! ... dlouho jsem o tom snila...
Takže zase jednou na vlastní pěst, jen ve dvojici.
Začalo to jako tradičně - výhodnou nabídkou letenek. Na tu se vždycky necháme nalákat a následně takto "ušetřené" peníze utratíme za předražené auto, ubytování a další požitky. Letěli jsme za slušnou cenu "zkratkou" přes Dubaj :) Nicméně let s Emiráty a jejich tradičně poněkud nadstandardními podmínkami byl příjemný, byť trval příšerně dlouho.
Na tomto místě bych malinko odbočila a udělila jednu praktickou cestovatelskou radu - pakliže jste zvyklí (tak, jako my jsme doposud byli) při mezipřistání nechávat své věci v kabině letadla, tak to honem přehodnoťte! Těsně před cílem, při mezipřistání v Rio de Janeiru, jsme byli vyzváni k opuštění letadla na nějakých 40 minut a měli jsme si s sebou vzít "cenné předměty" - tak jsme si vzali pasy, peníze, foťáky... na palubě jsme nechali po dlouhém letu rozkramařené mapy, průvodce, itinerář, nějaké oblečení, sandály a tak ... po návratu do kabiny nás polilo horko - všude vzorně uklizeno, nikde ani smítko, naše "úřadovna" fuč!
Ztropili jsme scénu - já dostala regulérní hysterický záchvat, Jirka během pár vteřin propotil košili a tváří v tvář bohorovnému postoji palubního personálu málem napřahoval k úderu ... po chvilce, která zaváněla mezikontinentální ostudou, se najednou odkudsi objevil igelitový pytel se všemi "nesounáležitými" odpadky z letadla - když jsme z něj vytahali všechny své věci, tak tam toho už moc nezbylo. A to jsme si mysleli, že jsme zkušení cestovatelé! - kdepak, člověk se bude učit až do smrti! Z toho všeho plyne ponaučení na veškerá další mezipřistání: nic nepustit z dohledu! V jednu chvíli jsem se utěšovala, že si všechno dokoupíme na místě, ale nemůžeme říct, že bychom následně na každém rohu narazili na obchod s turistickými příručkami, průvodci a mapami - vlastně jsme neviděli ani jediný ... a těžko bychom se při cestě obešli bez mapy a zaškrtaného Lonely Planet se záložkami... Takže můžeme parafrázovat okřídlené rčení takto: "Začátek dobrý, všechno dobrý!" :)
A teď snad už konečně ta Argentina:
V první kapitolce většinou shrnuji dojmy z příslušné země - jakási "headlines" - co na mne nejvíce zapůsobilo, co mne překvapilo, co bylo v rozporu s mými představami...
Takže:
-
Snad nikde nebylo tak čisto!
Vlastně ani u nás není tak čisto! (hanba...) Jít v Čechách na záchody u benzínky, jít na záchody na nádraží - vždycky se předem ošklíbnu a počítám s nepříjemným zážitkem... Ne však v Argentině! Nikdy se mi nestalo, aby záchody byly tak vzorně uklizené, že by mi bylo trapně, když nacákám kolem umyvadla - takže si utrhnu kus toaletního papíru (který nikdy a nikde nechyběl!) a vytřu po sobě. Všude mají čisto. Na hygienických zařízeních, na chodnících, podél silnic. A jestli někde u silnice zahlédnete hromádku PET lahví, tak si buďte jisti, že to nejsou odpadky, ale pomníček Difunty Correy (viz dále).
-
Byla tam fůra toulavých psů
- místy byli docela fotogeničtí a hodili se mi do krámu, jinde byli poněkud obtěžující - to když do mne šťouchali čumákem... Naléhavě doporučujeme očkování proti vzteklině!
- Argentina je zemí nefunkčních železnic
a opuštěných nádraží, mnohde rekonstruovaných či jen "rekvalifikovaných" - třeba na muzeum, nebo převlékárnu amatérského tanečního souboru :)
Jednou z mála provozuschopných železničních tratí je pověstný "tren a las nubes" (vlak do nebes), který stoupá ze Salty vzhůru do kopců a funguje jen jako jednodenní turistická atrakce - sami jsme jím nejeli, ale máme informace z hodnověrného zdroje, že je to prima zážitek v případě, kdy nemáte k dispozici auto, kterým byste se po kopcích povozili sami a dle svého gusta. Železniční dopravu nahradila hustá síť dálkových autobusových spojů mnoha společností.
-
Pověstné argentinské bifteky - mňam!
Tak úžasné maso jsme nikdy nejedli! V restauracích podávají hovězí podstatně podrobněji kategorizované než u nás a dosud jsme přesně nepronikli do toho, co jsme vlastně jedli. Zajímavé bylo, že maso nebylo vždy na pohled vábné - prorostlé, jakoby šlachovité, či spíše "mramorované", které bych doma rovnou vracela, protože by bylo nerozžvýkatelné, ale tady bylo skvostné, měkké, šťavnaté a prostě fenomenální. V tomhle punktu vskutku značně zaostáváme. Hlavní fígl snad tkví v dostatečně dlouhém vyvěšení masa před jeho kuchyňskou přípravou, což se u nás bohužel zanedbává... ale nevím, říkám jen, co jsem zaslechla, zdaleka nejsem řeznická odbornice :))
- Argentinské víno
- opět kapitola sama pro sebe ... mnozí ho nejspíš znají, protože se dováží i k nám a na rozdíl od masa se na něm nedá tolik zkazit ... jde ale o to ochutnávat to lepší (a pochopitelně dražší) - ale stojí to za to. Z vinných oblastí jsme navštívili Mendozu a Cafayate.
- Tango...
to je pro neznalého možná největším zdrojem omylů... Tak za prvé: argentinské tango vůbec není onen tanec s trhavými pohyby těla, vytrčeným, ostře zalomeným loktem, cukáním hlavy a růží v zubech, jak bývá často spíše karikován a který známe se "StarDance".
Argentinské tango je velmi niterné a ve své podstatě je založené na naprostém souznění a vcítění obou partnerů. Je to čirá improvizace, kdy jeden druhému předává impulzy k dalším krokům a figurám, které plynou naprosto logicky na základě změny vnitřního napětí v páru. Těžko se to vysvětluje na papíře (displeji), ale je to vskutku jakýsi dialog dvou sehraných těl, ať to zní jako hloupé klišé. Neříkám nějaké vyčtené bláboly - vlastními slovy vyjadřuji to, jak nás učili tango tancovat a jak jsem pochopila, že to má být - bylo to ještě v Čechách a bohužel jsme s Jirkou neměli dost trpělivosti vytrvat v úsilí, protože to není žádná legrace. Tak jako většina věcí - čím jednodušeji to vypadá, tím větší je to kumšt...
Ale zpátky do Argentiny! Takže jsme o tangu už trochu věděli a mohli tudíž posuzovat, jak to tady probíhá a co z něj turistický ruch udělal. Tango se tančí jako doprovodné vystoupení v restauracích za větší či menší pozornosti konzumujících a mlaskajících přítomných - však také vystupující dvojice mívají mnohdy nevalnou úroveň a ukazují pár naučených efektních figur (v rozporu se vším tím oduševnělým přístupem, o kterém jsem psala výše). V turistických čtvrtích hlavního města - San Telmo a La Boca je tango předmětem obchodování s fotografickými momentkami, což se nám zdálo obzvláště legrační a nevkusné... Probíhá to tak, že estrádně vymóděný pár tanečníků láká kolemjdoucí k fotografování - obtloustlému obstarožnímu turistovi v kraťasech a teniskách navléknou sako a klobouk a slečna se kolem něj začne ovíjet - panímáma to fotografuje ... a obráceně - mladý tangokoloušek se fotografuje s matkou... no...
Pak je tu samozřejmě "opravdové tango" ... buď večerní vystoupení zkušených párů typu pódiové estrády pro turisty, dále existuje nepřeberné množství kurzů pro všechny stupně pokročilosti adeptů a také jsou zde "milongy", což jsou prostě tancovačky. Tancovačky, kam chodí "obyčejní" Buenosairané zatancovat si pro radost. Oblíbenost tohoto tance ilustruje obrovské množství těchto akcí, které se každodenně odehrávají po celém městě. Na hotelové recepci se povalovaly bezplatné výtisky časopisu, kde bylo možné najít si na každý den přesné časy a adresy milong. Vybrali jsme si jednu, která byla dva bloky od našeho hotelu, a šli jsme se tam podívat - v neokázalém sále bylo narváno a neokázale se tam tancovalo to skutečné neokázalé argentinské tango jen a jen pro radost...
- ... A ještě něco - španělština!
... resp. dorozumívací jazyk v Argentině. Nepočítejte s tím, že se domluvíte anglicky! Jen v opravdu velkých hotelích jsou na recepci schopni přivolat někoho, kdo jakž takž anglicky umí. V Buenos Aires ještě snad nějaký ten cizí jazyk ... ale jinde opravdu jen španělsky. Naše dcera, která sem již zavítala dříve, mne upozornila "bacha, všichni hrozně šišlají!" I po tomto varování mi ale dalo velkou práci se se svými bazálními znalostmi španělštiny jakž takž zorientovat. Jeden je rád, že ví, že španělsky se dvě "L" čtou "J" ... ulice, calle, se čte "kaje" ... hurá!
... ale pozor! V Argentině je všechno jinak ... výslovnost je (nebo alespoň mně se zdá) zcela absurdní! Veškeré "ll" se nečte "J" ale "Š" případně "Ž" ... stejně tak "Y" ... takže: ulice = calle = kaje = kaše, klíč = llave = jave = šave, lama = llama = jama = džama, pláž = playa = plaja = plaža, Cafayate = kafajate = kafažate, vila = villa = vija = viša, údolí = valle = vaje = vaše atd. atd. No, možná vám to tak divné a vtipné nepřipadá, ale my to doma doteď s chutí citujeme ... :)) "jajaja" = chachacha
|
