úvod o nás Reportáže Cestografie Knihy Napište nám


Holandsko - Amsterdam - 2006,2007.

Pro našince velmi dobře dostupné - velmi často navštěvované - město grachtů, kol, marjány, tolerance a uvolněnosti. Alespoň takto se nám Amsterdam po dvou (třech?) krátkých návštěvách jevil. Hledáte-li příklad mísení kultur a ras, je to Amsterdam, hledáte-li místo ideální pro "street fotografii", je to Amsterdam, chcete-li prožít příjemný, nenáročný výlet - jeďte do Amsterdamu.



Fotografie zkratkovitě charakterizující zdejší milieu…

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.      

   Kouzlo města spočívá mimo jiné v důmyslném systému vodních kanálů (grachtů), které se v téměř pravidelných soustředných polokruzích proplétají s pozemními komunikacemi, jsou překlenuty nespočetnými mosty, můstky a lávkami a jedinečným způsobem zrcadlí charakteristické fasády měšťanských domů.

   Fotografie z Amsterdamu poznáte i bez popisek na první pohled. Grachty, úzké a vysoké fasády povětšinou obchodnických domů, a kola - všude kola…

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.





   To, že Amsterdam je městem jízdních kol a cyklistů, je stará známá věc… Ale teprve při bližším popatření zjistíte, jak to vlastně je - na celé věci mne fascinovaly dva aspekty. Jednak naprosto dokonalá soustava cyklistických stezek zcela rovnocenná s automobilovým provozem a systémem chodníků, s vlastními semafory. Nemůže se tu stát to, co u nás, že městským magistrátem slavnostně zřízený a halasně anoncovaný třísetmetrový pruh pro cyklisty náhle trapně končí a - cyklisto, dělej, co umíš: slez z kola a jdi pěšky, nebo se zařaď mezi kamiony. Tak tohle tedy v Amsterdamu neuvidíte…

   Druhou zvláštností je, že zde na kole nejezdí pouze sportovně založené duše, ale velká část obyvatel - zaměstnanci, úředníci, prodavačky a kdoví jaké další profese. Tomu odpovídá i oblečení - žádné bundy a legíny, žádné kecky, ale saka, kostýmky, rozevláté sukně… Ba co víc, v příjemném zářijovém slunci byli lidé - nejen chodci, ale zejména cyklisté oblečeni do strakatých, veselých, výstředních oděvů - připadala jsem si, jako by se tu vyrojili ochotníci spěchající na zkoušku kostýmní jednoaktovky již v převleku.
   Naprosto mne to nadchlo a do té míry inspirovalo, že jsem po návratu domů vzala útokem jeden z obchodů řetězce H&M, který stylově náramně odpovídá amsterdamské náladě. Ve fialovém baretu, oranžové sukni, pruhatých punčocháčích a červeném sáčku se štrasovou broží v klopě jsem spokojeně vyrazila na nákup. U regálu s uzeninami jsem si všimla malé holčičky, která na mne zírala vykulenýma očima a zapomněla přitom zavřít pusu - nevinné, konvencemi ještě nepoznamenané dítě se po chvilce vzpamatovalo, ukázalo na mne prstem a zvolalo: "Maminko, koukej, co to má ta paní na sobě!" … no, českobudějovický Interspar ještě na amsterdamskou módu asi není připraven…

   S výše popsanými poznatky souvisí skutečnost, že Amsterdam je městem ve všech směrech tolerantním, liberálním a tudíž rájem pro fotografa, který upřednostňuje momentky a tzv. "street fotografii", což jsou situační záběry z každodenního života v ulicích.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.     Klikněte pro zvětšení.     Klikněte pro zvětšení.     Klikněte pro zvětšení.


   Tento obchodní přístav byl již před staletími branou a náručí pro přistěhovalce ze všech koutů světa, zejména pak ze vzdálených bývalých holandských kolonií, takže multikulturní tradice zde má již velmi staré kořeny. Soužití různých ras se (alespoň nám z vnějšího pohledu) zde jeví jako věc naprosto přirozená a bezproblémová. Gospelový festival, k němuž jsme se s Jirkou zcela náhodně nachomýtli, by se pochopitelně mohl odehrávat v každém jiném evropském městě, ale amsterdamskou pluralitu kultur a národností jen podtrhoval…

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.


   S holandským liberálním přístupem souvisí i existence proslulých "coffee shopů" - kaváren, či spíše barů, kde se legálně prodávají měkké drogy, zejména marihuana a hašiš. Tato skutečnost je všeobecné známá a mnozí turisté sem jezdí jen a pouze za tímto cílem. Bylo docela komické pozorovat mladé americké výrostky, doma omezované přísnými zákony, kteří zde byli jak utržení ze řetězu.



   K amsterdamskému drogovému obchodu se pojí jedna naše "humorná rodinná historka". Při svých cestách na Arabský poloostrov a do rovníkové Afriky jsme se seznámili s drogou kát. V Jemenu jsme ji jen okukovali, v Etiopii ji Jirka jednou okusil. V Amsterdamu se nám zastesklo. Jelikož jsme již dříve byli informováni, že z etiopského města Aweday, střediska kraje vyhlášeného produkcí kátu, startuje denně letadlo s kátem pro evropský trh, bylo nám jasné, že tady někde musí být k dostání. Šli jsme na to s fištrónem a jakmile jsme zahlédli vývěsní tabuli "prodejna etiopské kávy", bylo nám jasné, že máme vyhráno.
   Objednali jsme si espreso, při placení vypočítavě navýšili nemalé spropitné, načež se Jirka naklonil k číšníkovi a diskrétně se ho zeptal, jestli neví, kde bychom zde mohli sehnat "kát". Snědý mládenec se zjevně podivil našemu zvláštnímu přání, ještě jednou si ověřil, že nám jde o "kát", a prohlásil, že obchodů se zvířaty tu moc není, ale jeden najdeme o dvě ulice dál. "Cože? Jaká zvířata?" "No, domácí mazlíčci - pejskové, králíci, kočičky… to jste chtěli, ne?" Chvilku trvalo, než se nedorozumění vysvětlilo, načež jsme se všichni svorně upřímně zasmáli…

   Ona rostlina, latinským názvem Catha edulis, se někde vyslovuje "kát", jinde "čát". My s Jirkou jsme se s ní poprvé setkali v Jemenu, kde to byl "kát", a to nám zůstalo. Při etiopské návštěvě jsme výslovnost "čát" používali jen dočasně. Nu, a amsterdamský Etiopan zvyklý na svůj "čát" si myslel, že sháníme "cat" (ket), tedy kočku.

   Když jsme se tedy všichni v etiopské kavárně dosyta vynasmáli, mládenec zvážněl a sdělil Jirkovi, že se máme vydat na adresu Hoogstraat č.4 a ptát se po Mikim. (Poznámkové bloky klidně zase schovejte, adresu jsem z konspiračních důvodů pochopitelně změnila.) Nu, už to nebudu příliš protahovat: Připadali jsme si s Jirkou jak ve špionážním filmu: Večerním soumrakem jsme v mlžném oparu dorazili na udanou adresu, po vyslovení hesla "Miki" se na nás majitel restaurace spiklenecky usmál a zavolal nám mládence z kuchyně. Od toho jsme za slušnou cenu zakoupili dva svazečky křehkých zelených lístků. Kát, přesně takový, jaký jsme znali v Afriky. Zabalili jsme ho, uschovali do kufru a bezproblémově dovezli domů. Těšili jsme se, jak svým přátelům, které jsme za tím účelem sezvali, dopřejeme zajímavý zážitek… Konec historky byl ale velmi neslavný, protože jsme z pečlivě zabaleného balíčku vytáhli zahnědlé povadlé a velmi nevábné větvičky - byly akorát tak na vyhození…

   Nu, a na samý závěr - to, co znají všichni, že Rembrandt a jeho obrazy patří k Amsterdamu jako k velbloudovi hrb, i to, co mnozí nevědí, že ze staromilské kavárny v posledním patře obchodního domu Metz&Co je krásný pohled na město…

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.

Klikněte pro zvětšení.       Klikněte pro zvětšení.