Vzhůru do kopců! Arequipa a údolí Colca.
 Arequipa je druhé největší peruánské město, je vystavěna v koloniálním stylu a přezdívá se jí „bílé město“, protože velká část zdejších historických budov je ze světlé vulkanické horniny „sillar“. My s Jirkou jsme toto místo shledali veskrze líbezným a trochu jsme litovali, že jsme zde nemohli strávit delší dobu. Po zamlžené velkoměstské Limě a vyprahlé dusné pobřežní poušti bylo pro nás toto místo uložené v úrodné zelené krajině mezi malebnými kužely sopek v nadmořské výšce 2400m a oplývající mnoha architektonickými skvosty barokní koloniální architektury oázou svěžesti a pastvou pro oči.
Je více než vhodné – pokud to čas dovolí – aklimatizovat se v Arequipě a teprve posléze vyrazit do hor, přes vysoké planiny Altiplana a horská sedla do malebného a turisty velmi oblíbeného údolí Colca.
Jelikož jsem již ve druhé reportáži podrobně vylíčila naše trable se zdejší „královskou“ průvodkyní Reinou a potíže, které nám způsobila výšková nemoc, bude možná šikovnější, když v této kapitolce budu psát vysvětlivky rovnou k fotografiím:
Arequipa leží v úrodné oblasti v objetí sopečných velikánů – toto je masiv Chachani s nejvyšším vrcholem 6075m.
Arequipské náměstí Plaza de Armas je obklopené arkádami koloniálních domů a působí velmi přívětivým a útulným dojmem.
V mnoha křesťanských kostelech, klášterech a kaplích najdeme při troše pozornosti nádherné detaily nejen na venkovních fasádách, jako zde kupříkladu na jezuitském kostele La Companía…
… ale i v interiérech, které jsou velmi často vyzdobeny nádhernými freskami, na nichž se snoubí rokokové evropské vlivy s prvky místního lidového umění – jako zde v kapli svatého Ignáce.
Hlavním arequipským turistickým „trhákem“ však je a bude klášter svaté Kateřiny, či snad lépe Monasterio Santa Catalina. Tento rozsáhlý komplex, který všechny turistické příručky svorně charakterizují jako „město ve městě“, byl odtajněn a zpřístupněn veřejnosti teprve v 70. letech minulého století. V jeho malé části dodnes žije izolovaně od světa několik zbylých řeholnic, ale většina areálu byla upravena pro turistické prohlídky. Bludiště uliček, komnat, „apartmánů“, nádvoříček, schodišť, ambitů, jídelen, knihoven, teras, kuchyní a domečků je opravdu velmi působivé a člověk neví, jestli má být nadšen z malebnosti tohoto areálu, nebo se pohoršovat nad jeho kýčovitostí… Každopádně stojí za návštěvu!
Absolvujete-li zhruba stokilometrové stoupání do hor nad Arequipou, ocitnete se na vysokohorské planině, nazývané Altiplano, kde se můžete setkat s různými druhy peruánských „kameloidů“… jsou to lamy, alpaky a vikuně. Před odjezdem do Peru jsme znali jen lamu – takže jsme si nechali vysvětlit podrobnosti a dozvěděli jsme se, že: lama se využívá hlavně na nošení břemen, její maso ani vlna nejsou příliš kvalitní. Alpaka je lamě velmi podobná, pozná se podle toho, že má poněkud oblejší zadek z profilu, moc toho neunese, zato její maso je chutné a vlna kvalitní a velmi teplá. Oba tyto druhy bývají chovány jako domácí zvířata – na této fotografii jsou snad jen alpaky (ale ruku do ohně za to nedám, stále si je pletu s lamami).
Naprotitomu vikuňa, jejich křehká sestřenka, žije pouze divoce, je velmi plachá a má nejkvalitnější vlnu, z níž byly v dobách Inků a dodnes jsou zhotovovány ty nejdražší a nejvzácnější tkaniny. Vikuňu lze při troše štěstí zahlédnout v dálce a vyfotit teleobjektivem cestou po asfaltce napříč Altiplanem. Vzezřením i chováním trochu připomíná naši srnku.
Údolí Colca – v rozsahu, v jakém je běžně navštěvováno turisty, je dlouhé nějakých padesát kilometrů - od svého „hlavního města“ a zároveň vstupní brány Chivay postupně klesá a zužuje se. Takže zprvu můžete obdivovat úrodná terasovitá políčka širokého údolí s pozvolnými svahy…
… které se postupně stávají příkřejšími, ráz krajiny pitoresknějším a i vegetace se prudce mění…
… až se ocitnete ve spektakulárním kaňonu se strmými stěnami a otevírají se před vámi pohledy do závratné hloubky. Kaňon Colca je se svou hloubkou 3191m buď nejhlubším, nebo druhým nejhlubším na světě. Odpovědná místa se stále nemohou ujednotit, zda prvenství má on, nebo nedaleký kaňon Cotohuasi (každopádně ale primát v tomto punktu drží Peru).
„Zlatým hřebem“ turistických výletů do údolí Colca je návštěva vyhlídky Cruz del Condor, kde lze zahlédnout kondora andského. Nevím, jestli to byla náhoda a my měli tolik štěstí, nebo jestli se tu nějaký ten kondor poflakuje každou chvíli, nebo jestli ptáci létají podle předem určeného rozpisu, ale sotva jsme sem s Jirkou dorazili, tak kde se vzal, tu se vzal, přilétl kondor, chvíli plachtil nad hlavami vzdychajícího a cvakajícího shromáždění a zase zmizel. Od davu turistů, kteří tu podle všeho čekali již delší dobu, jsme se dozvěděli, že je to dnes poprvé … strávili jsme zde procházkou po okolí, fotografováním kaňonu a nakláněním se do hlubiny další hodinu a kondor už nepřiletěl… tak jsme asi opravdu měli kliku.
Ženy z údolí Colca jsou vyhlášené svými pestrými a pracně vyšívanými kroji. Dívenky v tradičních krojích roztáčejí své sukně před kostelíkem ve vesnici Yanque, aby turistům zpříjemnily návštěvu a oživily fotografie … a sobě pochopitelně dopomohly k nějakému tomu solu.
Ženy se neoblékají do krojů kvůli turistům, ale skutečně je používají jako každodenní oděv. Tyto dvě paní jsem vyfotografovala ve chvíli, kdy si to šinuly na trh v Chivay. Podle naditých zavazadel lze usuzovat, že jdou spíš prodávat, než kupovat.
|
