A Havana až nakonec...
 Město Camagüey
bylo nejvýchodnějším bodem naší kubánské cesty. Santiago de Cuba by prý také bývalo velmi stálo za návštěvu, ale pro nás už to bylo příliš daleko, takže jsme při daných časových možnostech od "celokubánské okružky" upustily.
V Camagüey jsme zažily vzrůšo s hledáním ubytování v "casa parti" u pana architekta (což podrobně popisuji jinde) a jednorázově využily služeb kubánské cestovní kanceláře (též odvyprávěno dříve).
Také jsme zde zjistily, že když natrefíte na místní prodejnu pečiva, která má zrovna otevřeno a zrovna přišlo zboží, že si lze nakoupit za pár šupů naprosto výborné a lahodné kousky (dvě základní podmínky ale platí velmi zřídkavě, takže se nám to poštěstilo jen jednou). V Camagüey jsme také nakoupily v "normálním oficiálním obchodě" zásoby různých druhů vyhlášeného výborného rumu, kterému dominuje i k nám dovážená značka Havana Club, zatímco paní prodavačka nám doporučila k ochutnání Santiago de Cuba, což prý je pouze přejmenovaný slavný Baccardi, který zde jakožto kapitalistická značka byl zakázán. Na rozdíl od pečiva není s nákupem rumu na Kubě problém. (Podobně jako s vodkou na Ukrajině.) Dostanete ho na každém rohu - ať už v baru jako "trago", panáka, nebo láhev v obchodě.
V Camagüey jsme čirou náhodou natrefily na zrovna probíhající amatérskou pěveckou soutěž - v přízemí jakéhosi lidově upraveného koloniálního paláce zpívali jednotliví kandidáti do mikrofonu před komisí. Vstup byl volný - část diváků způsobně seděla na židličkách a další čumilové nakukovali skrz zamřížovaná okna z ulice.
Staré centrum Camagüey nemá na rozdíl od většiny ostatních kubánských měst pravidelný pravoúhlý uliční rastr. Průvodce Ikar vyhrožuje, že "pohybovat se v bludišti klikatých ulic, slepých uliček, rozcestí a náměstí naní snadné" ... no, když máte plánek, tak je to úplně v pohodě :)
Pak už jsme se zase vracely obloukem zpět na západ, tentokrát "severním přístupem" - nebyl tam Hillaryho výšvih, ale Che Guevarův výbuch :).
Nejdřív jsme si zalenošily na Cayo Coco, kam (jak jsem dodatečně zjistila) Kubánce nepouštějí (??!!) - kontrola to má jednoduché, neb se na ostrovy jede po dlouhém uměle zbudovaném přístupovém valu, resp. hrázi. Místňáci mají jako výletní přímořské letovisko vyhražený nedaleký záliv Laguna de la Leche. Voda je zde skutečně podivně kalná, nicméně slovo "mléko", které se objevuje v názvu, je až přespříliš vznosné.
Krásnou krajinou jsme se po turisty opomíjené okresce přesunuly přes Remedios do Santa Clary. Město, které revolucionáři pod vedením Che Guevary, dobyli, ačkoliv bojovali proti výrazné početní převaze, a kde vykolejili obrněný vojenský vlak.
Megalomanský Guevarův památník a vlak přesně na svém místě ve chvíli výbuchu - ten je znázorněný betonovými paprsky... jako živé!! Památník jsem sice vyfotila, ale jen aby reportáž byla kompletní - a fotila jsem ho najust jen z okýnka auta - přeci kvůli Guevarovi nepolezu ven!
A pak už jsme se vrátily do Havany.
Havana má úžasné kouzlo. Myslím stará Havana - "Habana vieja". Následující konstatování je ošklivé a je v tom z mé strany (resp. z naší strany, čímž myslím turisty, kteří sem právě proto jezdí) až jakýsi hyenismus, ale to, co nás na staré Havaně přitahuje, je její omšelost, její vybydlenost - přesně to, co je pro její obyvatele negativní, nepříjemné... Je tomu tak opravdu? Nevím, netuším - nic o tom nevím ... mohu psát pouze o dojmech několikadenního návštěvníka, a tak to raději nebudu dále rozvádět.
Jak jsem se už zmínila na začátku - stará Havana mi v mnohém připomínala staré Tbilisi - město kdysi bohaté a pyšné s honosnými zdobnými domy a paláci, které však dějiny semlely. Na údržbu domů desítky let nikdo nesáhl, architektonické skvosty se hroutí, jsou podpírány kládami, na buržoazních balkonech jsou nataženy šňůry s prádlem, omítka se loupe, ozdoby opadávají. Kdysi hrdé nábřeží Malecón, které bylo jakousi výkladní skříní Havany, kde byly luxusní budovy a prvotřídní hotely, je nyní totálně zanedbané, většina domů zavřená, v dezolátním stavu. Stejně jako v Tbilisi začalo se i v Havaně rekonstruovat. Postupně... nevím, jak rychle. Ale vím, že ta "krásná" zrekonstruovaná místa působí jako skanzen, sice hezoučky, ale není to ono - genius loci je pryč ...
Mám tu ještě trochu místa, tak zařadím pár fotek z bezprostřední blízkosti Havany, respektive z havanských předměstí.
V západní části Havany je čtvrť Miramar, popisovaná jako mondénní a luxusní - inu... je k tomu zapotřebí velké dávky tolerance a představivosti.
Neodpustím si připojit panelákové sídliště u moře východně od Havany. Jeden by předpokládal, že tu budou krásné pláže, ale neeeé.
Nebudu se příliš rozepisovat o Kubě a Hemingwayovi - to je jasné a každý nechť si eventuálně nastuduje další podrobnosti. My jsme navštívily spisovatelovu vilu Finca La Vigía na jižním předměstí a krom proslaveného baru El Floridita v centru města, kam Hemingway chodil na své daiquiri a kde za něj zpitomělí turisté (včetně nás) jsou ochotni jen tak z piety vyklopit trojnásobnou cenu, jsme zajely ještě do Cojímaru. V tomto přístávku východně od Havany kotvil Hemigwayův rybářský člun Pilar.
Tak, to bychom měli.
Kuba se nám moc moc líbila. Skutečnost, že jsme se tam pohybovaly samy v autě v "holčičí trojskupině", dodala výletu úplně jiný rozměr. Budeme na tento zážitek ještě hodně dlouho vzpomínat...
|
