Kuba! Cuba libre! :) … no jasně!
Je to destinace, která čeká už dlouho v mém
osobním „zásobníku cestovních snů“.
 Koncem roku 2013 nakynula sitauce tak, že jsme se s dcerami rozhodly pátrat po letenkách do Havany (anebo klidně i na jiné letiště "ostrova Svobody"), nicméně vánoční letenky jsou všeobecně nesmírně předražené, takže jsme se vydaly až v únoru, kdy se ceny opět umoudřily.
Při našem individuálním způsobu cestování jsou letenky vždy to první a zásadní, pak už je vše "jenom brnkačka" … takhle jsem v poslední době zvyklá z ostatních cest, ale v případě Kuby to bylo malinko složitější.
Tak za prvé - klasické nadnárodní půjčovny aut na Kubě vůbec nemají zastoupení, takže první dílčí zádrhel. Vzhledem k tomu, že jsem jela jen s holkami, bez mužského zázemí, nechtěla jsem (alespoň v prvních dnech) improvizovat více, než bude nezbytné. Guglovala jsem tedy "rent a car Havana" a mimo jiné na mne vyskočily stránky v češtině s nabídkou služeb - ubytování, pronájem auta a pomoc se zajištěním víz…
Pomoc se zajištěním víz!! Krve by se ve mně nedořezal - jak zkušená cestovatelka jsem - nebo přesněji: myslím si, že jsem - a taková školácká chyba! Eventualitu vízové povinnosti jsem úplně zazdila... Člověk je už zmlsaný z EU a tím, že i do zemí typu Libanon nebo Egypt se vízum kupuje přímo na letišti po příletu. Mohlo mi ale docvaknout, že socialistická Kuba přeci není žádný holubník!
Čtrnáct dní do odletu, nevratné letenky pro tři lidi zaplacené, pacienti odklonění…Vzpomněla jsem si, jak jsme před pár lety museli jet pro etiopské vízum do Vídně a hrozilo nám (kdybychom to bývali byli neukecali) měsíční čekání a druhá cesta pro vyzvednutí hotového…
No, nebudu to protahovat - měly jsme štěstí, kubánská víza vydávají na ambasádě v Praze na Smíchově na počkání, takže fajn, hurá! - průšvih zažehnán.
Ukázalo se, že zmíněné české webovky nabízejí ubytování ve vilce v moderní Havaně a že tamní správce má k dispozici email, vládne slušně anglicky a je připraven pomoci a zařídit mnohé. Tak jsme se s holkami vydaly na cestu s tím, že máme záchytný bod pro "první leknutí".
Zpětně se tento tah jevil jako velmi rozumný, protože už jen bezproblémový odvoz po přistání potmě z letiště na místo určení chabě osvětlenými a ještě hůře značenými havanskými předměstími byl výhodný…
Začnu ale spíš zase zvláštnostmi, které s sebou výlet na Kubu přináší, a tím, co nás zde všeobecně překvapilo. Já sama na Kubě byla s rodiči se zájezdem Čedoku v roce 1979. Moc si toho nepamatuju - utkvělo mi zejména, že tu měli nesmírně dobré a levné drinky. Jelikož vlastně nebylo za co utratit kapesné, tak jsme si jich s tatínkem hojně užívali - ale jen do chvíle, než nám to maminka rázně zatrhla. Tenkrát jsme bydleli v krásném hotelu s bazénem v nějakém osmém patře v Havaně přímo na hlavním nábřeží Malecónu (o tom bude řeč dále).
S přihlédnutím k cestě na Jamajku, kterou jsem absolvovala v roce 2011 se nabízí srovnání těchto dvou karibských ostrovů. Z mého pohledu jsou zde obrovské rozdíly. Podnebí, příroda a venkov jsou sice prakticky stejné, ale to ostatní je tak odlišné! Vyjádřím-li to zjednodušeně a svými slovy, tak Jamajka je uvolněný "sranda ostrov" - reggae, gandža, hurá! ... nic moc k vidění, pokud jde o architekturu (pravda, nebyli jsme v hlavním městě Kingstownu - ale provinční města, která jsme viděli na Kubě a na Jamajce nesnesou srovnání). Naproti tomu Kuba je zcela sešněrovaná a ztuhlá mnohaletým represivním režimem. Vždyť to původně byli ti stejní lidé!
Ale na Kubě je téměř hmatatelná rezignace obyvatel, jako by se vytratila jejich živost, jejich temperament. Na druhou stranu na mne z kubánských měst dýchala určitá noblesa, stále se zde vznáší duch starých časů a zašlé slávy. Musela to kdysi být bohatá a pyšná země. I v menších městech jsou stále velmi honosné stavby reprezentující úžasnou koloniální architekturu. Odhlédnu-li od zubožené politické situace na Kubě a od zdejšího pošlapávání lidských práv, tak ze sobeckého pohledu současného turisty je to jedinečný a dechberoucí zážitek.
Krása zdejší městské architektury tkví právě v té omšelosti a v omezení přístupu moderních vymožeností, zejména reklamy. Díky nevalným finančním možnostem a zcela jiným prioritám kubánského socialistického státu, je tu až do dnešních dnů zakonzervována předrevoluční atmosféra. Podobně jsem se cítila ve starém Tbilisi - kdysi výstavní budovy, ponechané napospas zubu času - vznešené, hrdé, zanedbané. Jakmile na ně sáhne moderní ruka za účelem rekonstrukce, je kouzlo pryč.
Tento stav ale už nemůže trvat dlouho - v Havaně to teď vypadá tak, že staré domy se brzy buď zhroutí, nebo budou zrekonstruovány. Takže nejvyšší čas se vydat na cestu, dokud ještě není vše jinak...
Hned zkraje se zmíním o tom, co nutně zažívají samostatně cestující ženy - kontakt s "domorodci", tedy zejména muži. Na Kubě jsme se v tomto ohledu cítily opravdu bezpečně - dvěma slovy: humor a pohoda. Pochopitelně, že stydlíny a upejpavky by se tu ošívaly, ale určitě jsme nikdy neměly pocit ohrožení. Veškeré dotírání se odehrávalo v rovině přátelské, škádlivé a pouze slovní. A to jsme se pohybovaly i v temných městských uličkách, zejména v noci ve staré Havaně.
Pochopitelně bylo nutné zvyknout si na pohvizdování a pomlaskávání, ale tím to končilo - tedy za předpokladu, že nepřišla odezva z naší strany (a ta nepřišla) :) Na celé Kubě se rojí někdy více, jindy méně dotěrní a vlezlí "nabízeči" a podvodníci, pro které v místní hantýrce existuje speciální výraz "jineteros", zmiňovaný i v turistických průvodcích. Tito někdy urostlí a krásní, jindy docela odpudiví muži nejrůznějšího věku nabízejí a vnucují kdeco. Výmluvná je humorná příhoda z Trinidadu, kdy se ke mně jeden takový zjevně multifunkční mládenec přitočil a ptal se houževnatě: "Taxi?" "No, gracias, vamos a pie" … "Casa particular?" (ubytování - zmíním se dále) "No, gracias" … "Restaurant?" "Ne, už jsme jedly" … "Sex for one night?!" … !!! :))
Výhodou bylo, že všechny tři mluvíme španělsky - holky podstatně lépe, ale když došlo na konflikt s policajtem, tak musela stejně nastoupit matka se svou masabobštinou :)
Velké specifikum: peníze a placení. Dostalo se mi poněkud rozporných informací - asi záleží na tom, kde se člověk pohybuje. Bylo mi řečeno, že ve velkých městech a hotelích jsou bankomaty a dá se platit kartami. No… Ještě, že jsem se napakovala tou hotovostí! Další věc, která se mi zdála divná a které jsem nevěřila: "Nevozte s sebou americké dolary" … eeh? co jako? Vždyť přeci víme, že (slovy Lonely Planet) "USD is is the king mezi platidly" - a když ne oficiálně, tak je tu určitě černý trh … no, možná na Blízkém Východě, ale určitě ne na Kubě … to vím teď, kdy jsem s sebou celou dobu tahala úplně zbytečně paklík jednodolarovek na tuzéry. Jednou jsem to zkusila - dala jsem dolar žebrákovi na Malecónu a div mne nepřetáhl berlí. Ve směnárnách jsou USD, měna "těch ošklivců", jakoby za trest zatíženy zvláštní přirážkou k platnému kurzu, takže se vyplatí měnit pouze eura.
Dále jsem se mylně domnívala, že v případě, že mi dojdou "místní šušně", všude budou brát i zahraniční měnu - tak jak je to běžné v jiných zemích. Možná člověka trochu ošulí s kurzem přepočtu, ale zaplatit se bude dát. Kdepak!!! Na Kubě pro turisty vládne jen a pouze CUC - a jen a pouze hezky v hotovosti!! To je taky dobrá šupárna! CUC neboli "Cuban convertible peso" je speciální měna jen pro cizáky - na rozdíl od CUP což je "Cuban peso", či lépe "moneda nacional" pro místňáky. Veškeré ceny jsou dvojí, pochopitelně je vše pro turisty velmi předražené a cizák vůbec nemá šanci CUP zahlédnout, natož pak dostat do ruky (leda v případě napálení pouličním podvodníkem-vexlákem, což jsme eliminovaly v zárodku). Zato alespoň odpadá "problém" s tím, kde vyměnit, a zda v hotelu není náhodou méně výhodný směnný kurz než na letišti nebo v bance - kurz je všude stejný a mění se pouze v čase. Jak už bylo řečeno: Kuba není holubník! :)
Peníze, placení, tuzéry… Je veledůležité vzít s sebou na Kubu drobné dárečky. Byla jsem předem instruována, a tudíž vybavena, ale přeci jen to nebylo dokonalé. Nestrefila jsem se zcela do sortimentu. Jsem zvyklá, že většinou žebrají a dotírají děti, a tak jsem vezla propisovačky, fixy, gumičky do vlasů a bonbony. Ty jsem měla málem problém udat. Děti na Kubě vůbec neotravují. Nakonec jsem tužky skoro vnutila nějakým školákům a bonbony jsem dávala starším lidem pro vnoučata.
Na Kubě nejvíc somrují ženské! Měla jsem s sebou nějaké laky na nehty, rtěnky, voňavky a řasenky - s těmi jsem slavila úspěch, ale ještě lépe bych udělala, kdybych vzala malá mýdla a šampony - ty na nás vysloveně loudili (tedy loudily). Pro chlapy jsem měla levné zapalovače, ale stejně všichni chtěli spíš CUC… jako obvykle… Nakonec jsem už z toho byla trochu otrávená a taky zocelená - hlavně v Havaně všichni koukají turistu odrbat, a tak jsem si ze zbylých bonbonů udělala jakousi doplňkovou měnu. Neměla jsem nikterak špatné svědomí, když jsem ke konci pobytu smlouvala o ceně s blahobytně vypadající a moc hezky oblečenou řidičkou "cocotaxi" tak, že jsem jí zaplatila dvě třetiny toho, co chtěla, a přidala jí pytlík bonbonů. Shrábla je, zasmála se na nás zlatými zuby, rukou s pěstěnými gelovými nehty zmáčkla spojku, nakopla kvalt a jelo se! :)
A zase moje tradičně pozitivní "náborové" zakončení první kapitoly:
Na Kubě je moc fajn - jeďte tam! Ale jeďte tam rychle, dokud se to nezvrtne do "disneylandu". Ono to tak rychle nebude, ale některé nově a "krásně" rekonstruované ulice ve staré Havaně už ukazují, jaký je zamýšlený trend. Zatím si ale na Kubě užijete autenticity a "ošuntělosti v dobrém slova smyslu" dost a dost.
A co mi naprosto vyrazilo dech: Ta úžasná stará auta!!! Každý má v povědomí "typickou fotografii z Kuby", která se neobejde bez nádherného amerického bouráku z padesátých let. Předpokládala jsem, že jich tam mají pár desítek a používají je jako dekorace k dokreslení "vintage" atmosféry - cpou je na fotky a vozí v nich turisty po centru Havany, jako se jezdí po Vídni ve fiakrech nebo po Praze ve veteránech. Nééé! Ta skvělá retro auta jsou tam všude!! Tvoří drtivou většinu vozidel v běžném provozu a jsou svými majiteli opečovávána a opravována ad absurdum, protože je každému jasné, že k novému autu se už nedostane. Ačkoliv jsem ženská, tak jsem z těch kubánských aut byla u vytržení.
|
