| |
Jemenská "highlights".
 Během své krátké cesty po Jemenu jsme bohužel neměli čas poznat tuto obdivuhodnou zemi detailněji, a tak jsme se omezili na místa proslavená a doporučovaná - a jakž takž bezpečná. I když nutno přiznat, že v tom posledním ohledu jsme se několikrát nechali zlákat nádhernými fotografiemi v publikacích a vydali se i do míst "nebezpečných". Měli jsme ale štěstí a nemuseli těchto svých rozhodnutí litovat.
Saná je současné hlavní město nedávno spojeného Jemenu, uložené vysoko v horách. Obdivuhodná je jeho hradbami sevřená stará část se stovky let starými zdobenými domy a úchvatnými tržišti. Zde jsme se cítili poprvé v životě jako v tom "pravém orientu", protože zdejší krámky nenabízely cetky pro turisty, tak jak se tomu děje v bazarech ostatních arabských měst, ale skutečně pouze zboží určené pro místní obyvatele. Vedle krámků s keramikou, šperky, látkami, kořením a pochutinami zde byla i místa, kde se vyráběly a prodávaly tradiční dýky jambie, pekl chléb, prodával kát, ale i živá domácí zvířata. Byly zde i početné malé směnárny. V jedné z nich jsme si koupili zdejší raritu, stříbrný tereziánský tolar. Historie této těžké mince s vyobrazením kypré středoevropské panovnice, o níž má v Jemenu málokdo ponětí, je velmi zajímavá. Když se toto platidlo svého času v mocnářství stáhlo z oběhu, našel se pro ně výhodný kupec - etiopský císař, který celou ražbu zaplatil stříbrem. Po čase mince postoupil Jemenu a ty se staly až do konce imamátu v 60-tých letech minulého století oficiálním platidlem této země. Za platné se považovaly výhradně tolary s letopočtem původní ražby, to jest s rokem 1780. A tak se v průběhu 20. století, až do roku 1960, speciálně pro Jemen v Evropě razily tereziánské tolary s tímto datem.
Je tedy nabíledni, že se jemenští obchodníci dnes snaží neznalému cizinci tuto minci prodat jako velkou starožitnou vzácnost.
V Saná jsme potkávali povětšinou přátelské a nevtíravé obchodníky, a tak se pro nás procházka starýmí súky stala nezapomenutelným zážitkem.
Pohled na střechy starého Saná.
Thula, jedno z kamenných opevněných městeček v horách severně od Saná je v tomto ohledu trochu odlišné (myšleno v ohledu naší pozitivní zkušenosti s obchodníky). V němém údivu jsme zírali na nádhernou scenérii
Velká cisterna městečka Thula.
|
|
hradby kamenných domů, zrcadlící se v zelené vodě rozsáhlé cisterny. Stav oněmění však netrval dlouho, protože jsme se - přesně v souladu s varováním průvodce Lonely Planet - stali terčem útoku zdejších dětí. Útlé a jemné dívenky a čiperní chlapci z Thuly ovládají základy několika světových jazyků, což se prý naučili odposlechem od turistů (?).
Nevím, jak tomu bylo předtím, ale dnes Thula zdaleka nebudila dojem místa, kam jezdí kolony autobusů. Štěbetavé děti jsou zprvu milé a vzbuzují soucit, ale poté, co vás provázejí po celou dobu návštěvy městečka a vskutku agresivně vás nutí k nákupu všeho možného v obchůdcích svých rodin, aniž vám popřejí chvilky oddychu, vás přeci jen donutí přestat se chovat zcela vstřícně. My s Jirkou jsme v Thule skončili tak, že se nám batohy nadouvaly zakoupenými suvenýry a z vyměněných jemenských rijálů |
nám nezbyl vůbec žádný. Děti nám daly pokoj teprve poté, co si před nimi Jirka obrátil kapsy naruby.
Zabid je zdáli nenápadné město utopené v horké Tihámě. Jedno z nejstarších jemenských měst vždy bylo a je střediskem vzdělanosti a islámu.
Založení zdejší koránové univerzity spadá do 9. století. Neuvěřitelný počet 236 mešit z období zlaté éry města sice dnes klesl na necelých devadesát, ale stále je to více, než kolik mešit má hlavní město Saná.
Zdejší stavby se vyznačují přiznanou strukturou pálených cihel natřených bílou barvou a jsou bohužel velmi zanedbané. Byť je Jemen vzácně uchráněn negativních vlivů západní kultury a nápis Coca Cola v celé zemi prakticky nevidíte, přesto ve velkých městech tu a tam nějaký ten reklamní nápis proklouzne. Zabid se nám ale v tomto ohledu jevil jako zakleté město z pohádek tisíce a jedné noci. Lidé zde ve svých úzkých uličkách krytých tkanými plachtami či různými stříškami z poslepovaných plechovek žijí v prostředí, kde se dávno zastavil čas. |
|
Sněhobílá zabidská architektura.
|
Taíz, velkoměsto sevřené horami, bylo po dlouhou dobu hlavním městem Jemenu. Během naší krátké zastávky nás zde zaujaly dvě věci. Jednak možnost vystoupat, stejně jako mnozí bohatší domorodí výletníci, po klikatých serpentinách do kopců strmě se zdvíhajících nad městem. Zde jsme vychutnávali jak čistý svěží vzduch vyšších poloh, tak krásný výhled na město ležící u našich nohou. Druhou věcí, která zde pro nás jako Evropany vyzněla pozitivně, byla skutečnost, že v Taizu je jediná mešita, kam jsou ochotni - pochopitelně za poplatek - vpustit nevěřícího psa i dovnitř. Do žádné jiné jemenské mešity jsme nesměli vkročit, ba ani nahlédnout, a to ani na nádvoří.
Pohled do kopule mešity Al Ašrafía v Taízu.
Jibla - nádherné starobylé královské město uložené ve svahu, s uličkami tak úzkými, že v některých místech sotva projde osel, na nás udělala velký dojem. Je zde starobylý palác, v němž kdysi žila legendární moudrá královna Arva. Ta přivedla město k prosperitě a založila některé z mnoha zdejších mešit.
Panorama starodávné Jibly, města proslulé královny Arvy.
Marib leží na západním okraji rozsáhlé pouště Rub al Khali, což volně přeloženo znamená "prázdná čtvrť". Každý jistě zná příběh lásky královny ze Sáby a krále Šalamouna. Má se za to, že tyto postavy skutečně existovaly a jejich legendární setkání mělo zcela prozaickou ekonomickou logiku. Jeden z panovníků ovládal začátek významné obchodní "kadidlové stezky", zatímco druhý kontroloval její konec. Marib byl hlavním městem království Sábského, odkud karavanní cestou proudilo na sever vzácné zboží, jako kadidlo, myrha, koření a drahé kovy.
Dnes můžeme vidět dvě podoby tohoto města. Jednak starý Marib s opuštěnými hliněnými mrakodrapy poškozenými zemětřesením, pod nimiž - zdá se, jsou pozůstatky bájného města královny Bilkis, jak se sábská panovnice jmenovala. Jednak Marib nový, velmi nebezpečné středisko nepokořených kmenů, v němž nepotkáte jediného neozbrojeného dospělého muže a z nějž pochází rodina Usámy bin Ládina. Po dobu své návštěvy jsme zde měli přidělený ozbrojený doprovod, ale ti mládenci se spíše oddávali kátu a nedovedu si představit, jak by nás před někým bránili, tím spíš, že si jeden z nich zapomněl v džípu tornu s náboji. Bylo to zde krásné, ale ulevilo se nám, když jsme oblast opustili.
Starý Marib je již dávno neobydlený. Přesto se zde vždy najde někdo, kdo vám za malý poplatek nabídne vyhlídku z terasy některého ze zdejších polorozpadlých domů a ještě i zapózuje před objektivem, jako tato paní.
Šibám - přezdívaný "pouštní Manhattan" je sevřenou formací věžových domů z vepřovic uprostřed úrodného vádí Hadramaut. Jelikož je tato lokalita na jednom z prvních míst, která cestovní agentury nabízejí, očekávali jsme, že tady bude asfaltové parkoviště, stánky se suvenýry a přeci jen turistický nádech (ne, že bychom se na to těšili…). Nic takového se nedělo.
Ve zcela panenském prostředí, v nevydlážděných uličkách se splašky vylévanými přímo z oken a volně tekoucími dále za svým osudem, se mezi domy na "obchůzkové výletní trase" proháněli psi, kozy, slepice a umouněné děti. Skutečnost, že tento "Manhattan" zůstal naprosto odlišný od svého civilizovaného jmenovce, nás nesmírně překvapila, ale musím říci, že vůbec ne nemile.
Šibám, jedna z nejfotografovanějších jemenských lokalit.
|
|
|
|
|
