Jamajka - barvy, reggae, gandža, rum - BUM :)
Jamajka nebo Jamaica? Zprvu jsem malinko váhala, ale budu se držet u nás rozšířeného počeštění - Jamajka jako kalamajka :)
Tento výlet byl zase jednou "jirkovina" - skvělý nápad a intuitivní rychlá koupě "oficiálního" zájezdu. Letěli jsme s jakousi německou cestovkou - z Mnichova přes Düsseldorf na pobytový zájezd do vyhlášeného letoviska Negril. Je vám jasné, že pobytový zájezd bychom neustáli, resp. neuleželi, takže ten pobyt byl v našem podání v uvozovkách... :)
Předem jsme se vybavili mapou a Lonely Planet, bez kterého nedáme už ani ránu, a hodlali jsme podnikat hvězdicové výlety. V první fázi nás, pravda, poněkud znejistěla delegátka - ano, k zájezdu patřil asi devadesátiminutový transport z letiště v Montego Bay do hotelu a zpět, tak jsme se pochopitelně svezli... Jirka se tedy zeptal německé průvodkyně, jakou by nám v Negrilu doporučila půjčovnu aut. "Prosím??! Vy tu chcete jezdit sami autem? To vám tedy důrazně nedoporučuji!" zděsila se poněkud upjatá paní Němka. "A proč ne? Děláme to tak všude..." "Tak počkejte, až pojedeme do hotelu autobusem, pak uvidíte a pochopíte," pravila prorocky a zatvářila se záhadně.
Inu viděli jsme - jezdilo se vlevo, to Jirka už umí ze Zanzibaru, a jezdilo se hodně živelně - ale na Libanon to nemělo... :) Takže jsme se po dlouhém letu pěkně vyspali (viz poznámka níže) a ráno zašli do půjčovny za pangejtem na druhé straně ulice ... sice to nebyl Herz ani Alamo, nedisponovali betonovou budovou s klimatizovanou kanceláří, ale před dřevěnou budkou měli krásně nablýskané motorky a jedno auto se tam pro nás taky našlo :)
Po Jamajce se nám celý týden jezdilo moc hezky. Ostrov je ale dost velký a silnice nepříliš kvalitní na to, abychom Jamajku za tak krátkou dobu objeli celou, a tak jsme se drželi jen v západní části, přičemž nám tedy celý východ včetně hlavního města Kingstonu zůstal na příště.
A teď slíbená poznámka k tomu prvnímu vyspání:
Já mám štěstí, spím vždy a všude jako špalek, zato Jirka mívá s časovým posunem potíže. Na Jamajce jsem se ale první ráno probudila dost pozdě, někdy před osmou, což bývá doba, kdy už je Jirka dávno vzhůru. Tentokrát vedle mne stále ležel a musela jsem ho posléze vytáhnout z postele. Liboval si, jak se vyspal dorůžova a poťouchle se přitom usmíval...
Teprve posléze mi vysvětlil, co se v noci odehrálo: Jak se dalo předpokládat, časový posun mu přerušil spánek někdy kolem čtvrté hodiny ranní a on už nemohl zabrat, a tak se vydal na pár desítek metrů vzdálenou pláž. Tady se k němu prakticky okamžitě přitočil nějaký chlapík a nabídl mu jointa - Jirka neváhal, zakoupil, pokouřil, vrátil se do postele a dospal se jak jezulátko... :)
Ano, věděli jsme, že se na Jamajce pěstuje marihuana a že se tu hulí ve velkém (ačkoliv je to oficiálně zakázáno) - dokonce sem někteří (zejména z nedalekých USA) jezdí speciálně kvůli tomu - ale že to bude takový fofr... :)
Pochopitelně, že jsme si s Jirkou přáli vidět nějakou plantáž. Nebylo vůbec těžké domluvit se s jedním chlápkem z malé hospůdky naproti hotelu a ten nás za rozumnou úplatu zavezl ke "známému", který "gandžu", jak se tady marjáně říká, pěstuje. Jeli jsme nějakých dvacet kilometrů cestou necestou do kopců, pak jsme museli jít kus pěšky a na pozemku za rezavým chatrným plotem, ve velmi chaotické skrumáži dalších plodin, harampádí, plevele, stromků a keřů byl plácek s "květináči" z pneumatik, kde rostly kytky. "Farmář" se nám pochlubil i pytlem poslední sklizně, převzal si od nás "vstupné a fotografovné", přičemž jsem respektovala jeho přání, že z důvodu utajení nebudu fotit jeho, ale jen kamaráda, a zase se s námi rozloučil.
Náš výlet na Jamajku byl poněkud jiný, než jsme zvyklí. Byl uvolněnější, tak trochu rozevlátý a neuspořádaný - inu, není divu :)
Nejsou zde žádná kvanta historických památek, které ve mně vždy vzbuzují zodpovědnost a touhu co nejpodrobněji je prozkoumat, naopak jsou tu jiné rozptylující faktory... :)
Jamajka každého návštěvníka musí nakazit svou bezstarostností, lehkostí a radostí ze života. Slunce, moře, barvy, reggae, gandža, rum ... nezažila jsem lepší kombinaci!
Toto vše bylo ještě umocněno zvláštními okolnostmi při ubytování. Předem jsme si vybrali a zarezervovali jeden ze šnůry hotelů a hotýlků na pověstné negrilské dlouhatánské pláži "Seven Mile Beach", nicméně po příjezdu nám sdělili, že pro nás nemají místo, takže nás na jednu noc pošlou jinam. To nás pochopitelně rozčílilo. Byli jsme utahaní po dlouhé cestě, chtěli jsme si odpočinout, vybalit kufry a ne se trmácet jinam. Takže jsme stropili takový povyk, že nám následujícího dne přidělili jeden ze čtyř nejlepších pokojů v hotelu, s verandou a schůdky přímo na pláž. Takhle úžasně asi zase hned tak bydlet nebudeme!
Náležitě jsme si toho vážili a každý večer na terásce otevřené k moři jsme si patřičně užívali. Byl to kýč kýčovatý - ale tak kráááásný ...
"Tak tohle byl vždycky můj sen" ... jako Středoevropanka sním o vile na pláži, kde budu večer sedávat na terase a s mírným teplým vánkem ve tváři a zvukovou kulisou šplouchání vln se budu oddávat nějaké bohulibé činnosti ... :)
Už jenom pláž, kde se střídaly hotely a hotýlky s barevnými dřevěnými soukromými stavbičkami různé povahy, přičemž se na břehu místní i turistické osazenstvo různě prolínalo, byla kouzelná. Asi by nás nebavilo povalovat se tu celý den (nejspíš ani půl dne), ale na ranní a večerní vykoupání a pokochání se západem slunce to bylo ideální!
Samotný Negril je malé poněkud chaotické městečko, které leží na rozhraní zmíněné hotelové "sedmimílové pláže" a skalnatého pobřeží s vysokými útesy, na nichž jsou umístěné luxusní i méně luxusní restaurace, soukromé vily a maják. Pár kilometrů od centra je přírodní rezervace s královskými palmami a hnízdištěm ptáků.
Na Jamajce nás některé věci naprosto odbourávaly... například elektrifikace, respektive způsob uspořádání elektrického vedení :) ... a s tím souvisí billboard zaměřený na neplatiče proudu :)
Komunikace s lidmi zde povětšinou probíhala ve všeobecně vlídné rovině, pozitivní
atmosféru navozovalo zejména neustále používané přitakání "jaman", které jsme museli nejdříve dešifrovat - v anglosaské literatuře se přepisuje jako "yeah mon".
Tak, jak si jinde místňáci "zasedli" spíš na Jirku, kdy na něj v Maroku pokřikovali "Alibaba" (nejspíš kvůli vousům) a na Zanzibaru ho titulovali "Jesus" (nejspíš kvůli plandavému hávu), jsem to na Jamajce odnesla já.
Začali mi říkat "lady of heaven" … pokračovali "sweetie", což mi přišlo už hodně mimo… a korunu tomu nasadil asi 25letý mládenec, co mi neváhal říct "bejby". Přihlédneme-li k okolnostem, zejména ale k věkovému rozdílu, který mezi námi panoval, tak nevím, jestli to už nemělo být považováno za provokaci a oceněno fackou... takže jsem si ho alespoň hezky vyfotila!
Krom dalších úžasných věcí mají na Jamajce i náramně provedené reklamní a informační nápisy a malůvky na obchůdcích a prodejnách...
Fotku s cedulí "kaše, knedlíky, slaná ryba, láska, láska" musím
vypíchnout zvlášť, aby v záplavě ostatních nezapadla... :)
Koukám, že moje reportáž o Jamajce se hemží smajlíky v textu, ale jinak to prostě nejde :)
"Když činím dobro, Bůh se usměje" - visačka, kterou měl na zrcátku řidič mikrobusu, co nás vezl z letiště do hotelu - tedy vlastně náš první kontakt s Jamajkou...
|
