Nabatejská města v Negevu.
 Od Mrtvého moře jsme pokračovali směrem jihozápadním a ocitli se záhy v kopcovité krajině Negevské pouště, jež zaujímá celou jižní část Izraele. Negev neznamená v hebrejštině nic jiného, než ´poušť´ nebo ´suchá země´. Pro nás Středoevropany byla i tato zdánlivě fádní kamenitá a vyprahlá oblast zdrojem mnohých překvapení. Již jen sám pohled na mnohdy velmi zvláštní a pitoreskní skalní útvary a na jejich barevné odstíny byl nezapomenutelným zážitkem.
Základním problémem každé pouště je nedostatek vody. S touto potíží se zde byli schopni vypořádat pouze Nabatejci ve starověku a po nich až po dlouhých staletích současní Izraelci. V moderní době je řešení prozaické - voda je do Negevu přiváděna potrubími ze severní části země. Způsob, jakým bylo zavodňování zabezpečeno ve starověku je však mnohem zajímavější.
Nabatejci byli původně kočovníci, kteří se živili poskytováním ochrany karavanám směřujícím napříč pouští z Arabského poloostrova ke Středozemnímu moři. Postupně se naučili sbírat a schraňovat to nejcennější, co v poušti je - vodu. Vypracovali a dovedli k dokonalosti systém svádění dešťové vody z obrovských ploch do podzemních cisteren a její uchovávání. Mohli si proto dovolit přestat putovat z místa na místo a zakládali pouštní města, která se stala významnými zastávkami na karavanních cestách. Zde mohli poskytovat vodu, stravu, přístřeší a ochranu procházejícím karavanám. Měli dostatek vody i na pěstování zemědělských plodin. Uvážíme-li, že v Negevu jsou průměrné roční srážky 100mm, je to obdivuhodné.
Nabatejci byli také zdatní obchodníci - například na obchod s kořením z Indie a Dálného východu měli po dlouhá staletí monopol. Je tedy evidentní, že byli velmi bohatí. Na ochranu svých pouštních tras před lupiči vybudovali vojenský obranný systém. Postupný zánik nabatejské kultury začal až se vpádem Římanů a pokračoval v době byzantské. Poslední ránu nabatejským městům zasadili muslimové, kteří jejich sídla dobyli ale posléze opustili a zanechali neobydlené napospas poušti. Pozůstatky tří ze starých nabatejských měst - Mamshit, Avdat a Shiftu - jsme v Negevu postupně navštívili. Izraelský stát velice dbá o zachování a zpřístupnění svých kulturních památek, a tak ani vykopávky uprostřed pouště nejsou výjimkou. Všude stále probíhají archeologické a restaurátorské práce. V historických areálech jsou vyznačené prohlídkové trasy, na jednotlivých objektech jsou popisky a k dispozici jsou propagační brožurky s mapkami nalezišť a s odborným výkladem. Možnost občerstvení a sociální zázemí je všude samozřejmostí. I když jsem si již zvykla na dosti vysoký standard služeb poskytovaných v Izraeli turistům, přeci jen mne ohromily toalety v Mamshitu. Představte si archeologické naleziště obehnané plotem, všude okolo, kam jen dohlédnete je jen a jen kamenitá poušť, nikde ani domek, natož pak strom, ani stopa po elektrickém drátu, takže nabydete dojmu, že se tu svítí petrolejkou. Když pak použijete zdejšího zvenčí skromně vyhlížejícího sociálního zařízení, potěší vás jeho naprostá čistota, ale zcela vás omráčí zjištění, že splachování je na fotobuňku.
Kamenný překlad s typickým nabatejským reliéfním vzorem.
Hluboká průrva En-Avdat.
|
|
Několik kilometrů od Avdatu je další zajímavost - En Avdat. ´En´ znamená pramen. V suchopáru Negevské pouště se náhle objeví hluboká rokle, kterou v průběhu milionů let vyhloubila řeka Zin. Po řece zůstalo již jen vyschlé koryto, ale voda z pramene dosud pomalu protéká v hloubi kaňonu. Průrva je úzká, ale velmi hluboká. Na jejím dně vede stezka podél tří jezírek a kaskád k velkému vodopádu. Turistická stezka končí v tamaryškovém háji, odkud je možno vystoupat po krkolomném schodišti nahoru na vyhlídku nad roklí. I zde, podobně jako v En Gedi, se spolu s životadárnou vodou ihned objevuje vegetace a fauna. Pozorovali jsme zde orly, vznešeně kroužící nad svým hnízdem na nepřístupném skalním útesu, a zastihli jsme stádo malých gazel. Než jsme je stačili vyfotografovat, vyplašil je malý židovský chlapeček, který se je jal honit. |
Na rozdíl od téměř liduprázdného nabatejského Avdatu je En Avdat oblíbeným výletním cílem izraelských rodin s dětmi, takže zde nám smutno nebylo, ba naopak, stále se nám někdo pletl pod nohy nebo do objektivu.
Naším dalším cílem v Negevu bylo třetí nabatejské město - Shivta. Podle mapy bylo zřejmé, že je již velmi blízko egyptských hranic. Blížíce se k cíli jsme si uvědomili, že stále častěji míjíme vojenské objekty. Podobné jsme při své cestě Negevem pozorovali ojediněle již dříve. U silnice se objevila jakási cedule s nápisem, který jsem při rychlé jízdě nestačila v klidu přečíst. "Co to bylo ?", zeptala jsem se Jirky. "Danger - firing area for 8 km - střelba na osmi kilometrech ? To se mi nějak nezdá.
Nejezdi tak rychle, špatně jsem to četla. Možná to bude varování, že jsou nezpevněné krajnice, nebo tak něco." Nevěnovali jsme tomu už pozornost, ale po chvíli jsme si všimli vyježděných pruhů od tanků, vojenské techniky pod plachtami a hlavně všude
|
|
Nepochopili jsme, proč v té pustině byly postaveny hned tři telefonní budky vedle sebe…
|
rozmístěných dělostřeleckých terčů z rezavých barelů vyrovnaných do pyramid. "Tak to je hezký. Obávám se, žes překládala správně," hvízdl Jirka, zatímco jsme míjeli další ceduli upozorňující na střelbu tentokrát na 12 kilometrech, ale pouze z pravé strany.
V Negevské poušti jsme občas zahlédli zvláštní věci. Výstražné cedule s lebkami a nápisy varujícími před střelbou se poblíž egyptské hranice jen hemžily.
|
|
"Určitě budou mít radost, že jim teď jede pohyblivý cíl," dodal. Jeho černý humor se mi nezamlouval, tím spíše, že silniční provoz zde klesl na nulu. Částečně mne uklidnil pouze fakt, že byl zrovna šábes, den, který by i vojsko mělo ctít a tudíž necvičit. Po celý zbytek cesty do Shivty se cedule stále opakovaly, lišily se pouze upřesněním, zda se bude střílet zleva, zprava či z obou stran.
Shivta je ze všech tří nabatejských měst na území Izraele tím nejzapomenutějším a nejnepřístupnějším. Zcela v rozporu se zdejšími zvyklostmi, kdy jsou historické objekty perfektně označeny a vybaveny zázemím pro turisty, je Shivta naprosto ztracena v poušti.
Odbočka z hlavní silnice není vyznačena a nemít velmi podrobnou mapu, vůbec bychom se k našemu cíli nedostali. |
Několikakilometrová přístupová cesta je neudržovaná, s velkými výmoly a nečekanými hlubokými dírami v asfaltu, takže je vhodná spíše pro terénní vozidla. Vlastní areál vykopávek je prakticky nehlídaný, volně přístupný a vstupné se neplatí, protože tu není ani pokladna. Návštěvy tohoto zapadlého koutu jsme ale nelitovali. Shivta, původně ´Sobata´, byla v době svého rozkvětu městem velmi rozlehlým. Dodnes se z tohoto původně nabatejského města dochovaly pozůstatky převážně z období byzantské přestavby s obdivuhodnými výkony starých kameníků.
Dokonalé zaklenutí apsid byzantského Severního kostela v Shivtě.
|
